Se svým smutkem se ukryl na toaletu. Před chvílí dorazila do Carského Sela caru Alexandrovi zpráva, že jeho milovaná dcera Sofie zemřela. Po čtvrthodině se vrací do salonu. V přípravách na plánované manévry pokračuje bez mrknutí oka.

Carův osobní lékař nevěřícně sleduje tu proměnu. Ještě před chvilkou, v ústraní, měl před sebou trpícího otce, jenž proléval slzy a vzhlížel k nebesům.

Nyní, na veřejnosti, je Alexandr I. (1777–1825) opět sebejistý ruský imperátor, pokořitel Napoleona (1769–1821), který chladnokrevně diskutuje o připravovaných manévrech. Dokonale dokázal skrýt svůj žal. Ne nadarmo se mu přezdívá „Sfinga severu“.

Ještě než vyrazí za svými povinnostmi, posílá ale své ženě vzkaz: „Ona zemřela. Jsem potrestán za své hříchy.“ Mladá Sofie Naryškinová (*1808), která skonala 18. června 1824, byla totiž plodem lásky obletovaného cara a jedné z jeho milenek.

Její matka kněžna Maria Naryškinová (1779–1854), původem polská šlechtična, však nebyla jen nějakou přechodnou známostí pohledného ruského dobyvatele, ale velkou láskou, s níž udržoval paralelní vztah možná 15 let.

Tolerantní manželka

Nedokáže odpoutat pohled od neokázale oblečené dámy s překrásnýma očima. Car Alexandr I. je očarován. „Je tak dokonalá, až nadpozemsky krásná,“ shodnou se i ostatní pánové.

Jejich pozornost na pompézním plese v paláci knížete Dimitrije Naryškina (1764–1838) na Fontance v Petrohradě patří mladé a půvabné paní domu. Alexandr se s ní sblíží, dochází pravidelně do paláce Naryškinových, kde má svou druhou rodinu.

Luisa Bádenská (1779–1826), carova choť, o tom samozřejmě ví a zachovává dekorum. Jednou si však své matce v dopise postěžuje: „Mluvila jsem s Naryškinovou na plese, posteskla si, že se necítí dobře, že je asi těhotná.

Taková nestoudnost, muselo jí být jasné, že dobře vím s kým…“ Carský pár totiž děti nemá, zato o dcerách, které se narodily krásné kněžně, se všeobecně soudí, že jsou carovy. Přežila z nich jen Sofie, od dětství však churavěla, potýkala se s tuberkulózou.

Matka s ní nakonec odjela v roce 1813 za lepším klimatem do zahraničí. Možná však utíkala před carem, k němuž se donesly zvěsti, že ho podvedla s jedním ruským diplomatem a literátem, a dokonce s ním má syna.

Třeba ale už jen nechtěla snášet své postavení favoritky a s tím spjaté pomluvy a intriky. Osud své dcery Alexandr nicméně bedlivě sleduje, protože ji velmi miluje. Rozhodne se ji dobře provdat…

Svatby se nedožila

„Kdo asi bude jejím ženichem?“ dohaduje se petrohradská smetánka. Maria Naryškinová se postarala o senzaci, když se s dcerou nečekaně vrátila na podzim 1823 do Ruska.

Křehká Sofie, dívka s velkýma modrýma očima a s blond vlnitými vlasy, je záhy zasnoubena s Andrejem Šuvalovem (1802–1873).

„Je to prohnaný člověk, jde mu jen o kariéru, požádal o její ruku, i když ví, že je v pokročilém stadiu tuberkulózy,“ zkritizovala ženicha jedna dvorní dáma.

Na sklonku jara 1824 se však dívčino zdraví natolik zhoršuje, že car rozhodne, aby se svatba, s níž se původně tak spěchalo, odložila. Nevěsta se jí už nedožije. Sofiina náhlá smrt všechny v Petrohradě šokuje, lidé truchlí, jejímu otci to převrátí život naruby.

Už po velkém vítězství nad Napoleonem v roce 1812 se začal Alexandr uzavírat do sebe, pronásledovaly ho vzpomínky na vraždu jeho otce cara Pavla (1754–1801).

Smrt „plodu zakázaného vztahu“ i následnou povodeň v Petrohradě bere jako boží trest a chystá se radikálně změnit svůj život.

V důchodu na vsi

Hrozí tím už dlouho. „Abdikuji dřív, než mi bude padesát,“ tvrdí car. Chystá se předat vládu svému bratru Mikulášovi (1796–1855). „Evropa potřebuje víc než kdy jindy mladé panovníky plné energie a síly,“ zdůvodňuje své rozhodnutí.

Také se sbližuje se svou nemocnou manželkou, trpící rovněž tuberkulózou. Uvědomuje si, jak mu byla oddaná a jak moc mu na ní záleží. Prozatím odchází Alexandr I. do „polovičního důchodu“. V září 1825 se usazuje v Taganrogu na pobřeží Azovského moře.

Tady, daleko od hlavního města, vede prostý život. Pěšky nebo na koni navštěvuje vesnice, kostely i nemocnice, šlechtě se vyhýbá, stýká se hlavně s obyčejnými lidmi. Během jedné ze svých cest se nachladil a v listopadu 1825 ho schvátí vysoká horečka.

Jeho choť zapomene na vlastní potíže a obětavě o manžela pečuje. Zachránit se ho už nepodaří a Alexandr I. umírá. Ještě předtím se stihl vyzpovídat, ne jako car, ale jako každý druhý člověk.