Zatímco první závod v orientačním běhu na světě se konal už na konci 19. století v Norsku, do tehdejšího Československa se tento přírodní sport dostal až o více než 50 let později. Letos, přesně 22. října, uplyne 75 let od prvního „orienťáku“ u nás.
První orientační závod na českém území se koná na Zlínsku pod názvem 1. ročník Poháru města Gottwaldov (dnešní Zlín). Závodu se účastní tříčlenné hlídky v kategoriích mužů, žen, dorostenců a dorostenek, pro které jsou připraveny dvě tratě.
Trať I měří 13,4 kilometru a obsahuje 5 kontrol, trať II má délku 8,6 kilometru a 3 kontroly. Všichni účastníci navíc nesou na zádech batoh se zátěží, muži 5 kilogramů a ženy 2 kilogramy.
Po zkoušce posilnění
V předvečer závodu probíhá krátká instruktáž a písemný test sestávající z popisu terénu z mapy, jak potvrzuje i vyprávění P. Mezihoráka, který bude rozhodčím na jedné z kontrol:
„V sobotu 21. 10. 1950 se sešlo v divadelním sále hotelu Moskva v Gottwaldově 123 závodníků, aby po přivítání absolvovali kolektivní písemnou zkoušku. Zatímco rozhodčí pozdě do noci opravovali písemky, závodníci se posilovali spánkem, někteří i jinak.“ V neděli 22. října 1950 se závodníci scházejí u chaty Bunč v Chřibech a 41 hlídek odstartuje do závodu.
Mezi účastníky jsou turisté a lyžaři z Gottwaldova, Kroměříže, Zdounek a Rožnova. K dispozici jim je mapa v měřítku 1:75 000, zachycující hlavně reliéf, cesty a domy černou barvou a porosty zelenou. Někteří závodníci vyrážejí do závodu také vybaveni buzolami.
Úkol pro velitele
Při závodě je měřen čas a na kontrolách se plní úkoly z topografie – orientace v mapě, určení nadmořské výšky, přenesení bodu z terénu a naopak, odhad vzdálenosti… Pro celkové hodnocení jsou přidělovány body.
Dosažený čas je hodnocen maximem 120 bodů pro nejlepší hlídku, další obdrží bodové srážky. Za orientaci lze získat dokonce 180 bodů podle výsledků písemky a zkoušek.
„Jedním z nejvzdálenějších bodů byla kontrola s kolektivními zkouškami, kam jsem byl přidělen,“ popisuje dále Mezihorák a doplňuje i podrobný popis stanoviště: „Bylo to pěkné místo na okraji lesa nad osadou Salaš.
Když probíhal závod, po příchodu a ohlášení hlídky velitel stanoviště položil hlídce otázku: »Jak daleko je od nás ten a ten bod?
Máte na to jednu minutu.« Jakmile velitel hlídky pochopil, o jaký bod jde, stiskl jsem stopky, zatímco jednotliví členové hlídky se snažili různými metodami zjistit vzdálenost. Pak se krátce poradili a konečné slovo měl velitel. Podobně byly zkoušeny další otázky.“
Úsměvné přání
V závodě nakonec v hlavních kategoriích (muži A, ženy A) vítězí hlídka mužů z Gottwaldova (Obdržálek, Garlík, Polášek) a hlídka žen z Kroměříže (Rašťáková, Klimecká, Charvátová). Závod se všem vesměs líbil a dožadují se jeho pokračování, třeba i na lyžích.
Jen jeden starší turista však důrazně žádá, aby se příště zakázalo běhat. Tahle idyla už patří nenávratně do historie. Závod Pohár města Zlín je však nejstarším každoročně pořádaným orientačním závodem u nás. Ten historicky úplně první připomíná pamětní deska přímo na Bunči.
