Na Westminsterském mostě u londýnského parlamentu už není k hnutí. Samé drožky. Chudáci chodci, snad aby přes Temži přeplavali. Dívat se na to už nemůže železniční konstruktér J. P. Knight z Nottinghamu. Inspiruje se na kolejích a britské metropoli představí první semafor…

1868

V provozu byl měsíc

Není elektrický, ale plynový. Na výšku měří 6,7 metru, aby byl dobře vidět. Obsluhuje ho jeden policista, který přepíná páčku u základny semaforu. Ve dne k orientaci účastníků provozu slouží ramena signalizace. Pokud jsou rozpažená, znamená to „stát“.

Ve svislé poloze je znamení pro „volno“. Za tmy se historicky první semafor z dílny J. P. Knighta (1828–1886) rozzáří barvami – klasicky červenou nebo zelenou.

I když provozu v okolí Westminsterského mostu uleví, nemá dlouhou existenci. Po necelém měsíci fungování exploduje přívod plynu a vážně zraní obsluhujícího policistu.

1924

Kdo straší ve věži

Na berlínském Postupimském náměstí se uprostřed nejrušnější křižovatky v Evropě tyčí do výšky 8,5metrová pětiboká věž, na jejímž vrcholu se nachází prosklená kukaň pro příslušníka dopravní policie.

I on bude ručně přepínat světla elektrického semaforu, vyrobeného společností Siemens. Již o deset let dříve stál první elektrický semafor v americkém Clevelandu. V roce 1920 přidali k červené a zelené v Detroitu ještě oranžovou.

1927

Každý chce ušetřit

Svůj první semafor získává Praha. Vyrobili ho v ČKD a postavili do blízkosti dnešního Masarykova nádraží. K obsluze opět potřebuje strážníka. Ten v některých případech používá i píšťalku, aby účastníky provozu upozornil na blížící se změnu na semaforu.

V Americe ale brzy přijdou na to, že pokud budou semafory vybaveny časovačem, podstatně ušetří na platech policistů. Konkrétně v New Yorku tuto úsporu vyčíslili na závratných 12 500 000 dolarů.

50. léta 20. století – současnost

Sami spočítají frontu

Věžovité semafory překážejí. Místo toho se přesouvají do vzduchu a čtyřboké „krabice“ houpají se na drátech nad středem křižovatky. Ne všichni na ně ale dobře vidí.

V Československu se od roku 1967 instalují semafory pro každé rameno křižovatky zvlášť i světla pro chodce. Z Ameriky již tou dobou přichází vylepšení semaforů, které jsou řízeny počítači.

S tím, jak se elektronická zařízení zdokonalují, je možné semafory nastavit třeba tak, aby svými intervaly reagovaly na počet čekajících aut.