Pražské Klementinum bouří nadšením a na pódiu se spokojeně uklání dirigent a autor hudby. Jeho monumentálnímu alegorickému dílu ze své lóže aplauduje i císař, právě korunovaný také českým králem.

V rodných Louňovicích pod Blaníkem se budoucímu hvězdnému skladateli vrcholného baroka dostává hudebního vzdělání od otce, místního kantora a varhaníka.

To ale brzy talentu Jana Lukáše Zelenky (1679–1745) přestává stačit, a tak se přesouvá do jezuitské koleje pražského Klementina.

Jako vyhledávaný violista se stává členem souboru císařského místodržícího Ludvíka Josefa z Hartigu (1685–1735), od roku 1710 ho ke svému dvoru do Drážďan přetáhne saský kurfiřt.

Císařská hudba

Do Drážďan už přijíždí Jan Dismas Zelenka. Jméno Dismas si hudebník vybírá z dodnes nejasných důvodů.

Vzhledem k tomu, že se tak jmenoval muž ukřižovaný po Ježíšově pravici, nejspíš tato volba souvisí se Zelenkovým příklonem k tragickým a melancholickým skladbám.

Zelenka studuje v Itálii i ve Vídni a v Čechách na sebe výrazně upozorní u příležitosti korunovace císaře Karla VI. (1685–1740) českým králem v září 1723, když zkomponuje a také s orchestrem provede za účasti panovnického páru alegorické dílo o životě svatého Václava.

„Jeho skladba Sub olea pacis et palma virtutis je lepší než korunovační opera dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe,“ tvrdí doboví kritici.

Jen pro nejlepší

Věhlas Jana Dismase Zelenky roste. Začíná se mu přezdívat „Český Bach“ a jeho umění harmonie ho řadí ke špičce skladatelů doby vrcholného baroka. Soustřeďuje se především na duchovní hudbu a slavnostní mše.

Vede drážďanskou dvorní kapelu a je jmenován dvorním skladatelem.

„Měl k dispozici skupinu špičkových italských zpěváků vyškolených za nemalé náklady, jimž mohl napsat i ty nejnáročnější party. On sám byl navíc virtuózním hráčem na smyčcové nástroje, provedení jeho skladeb tak vyžaduje od instrumentalistů výjimečnou technickou i výrazovou kvalitu,“ vysvětluje současný český dirigent a varhaník Adam Viktora.

Majetek panovníka

Už na konci 30. let se ale prohlubují Zelenkovy problémy s chronickou srdeční vadou. Jako by se ale zhoršující fyzický stav promítl i do jeho tvorby, v níž se posilují emoce a hloubka projevu.

S obdivem se o něm vyjadřují veličiny jako Johann Sebastian Bach (1685–1750) nebo Georg Philipp Telemann (1681–1767).

Když Jan Dismas Zelenka v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech umírá, jeho dílo je uloženo do archivu jako vzácný majetek saského panovníka a je na dlouhou dobu zakázáno jeho skladby opisovat či vydávat.

Ještě více než století potrvá, než se jeho dílu dostane pozornosti, kterou si jeden z nejvýznamnějších barokních skladatelů zaslouží.