Už potřetí matce nabídl, že na spoluvládu abdikuje, jenže ona to i tentokrát odmítla. Ctižádostivý Josef sám odstoupit nedokáže, a tak se s Marií Terezií po tisící prvé navzájem pošlou ke všem čertům.

O směřování habsburské monarchie se spolu nakonec budou hádat neuvěřitelných 15 let!

Manželovi zatím porodila „jen“ tři dcery. „Prosím, ať je to chlapec!“ modlí se znovu těhotná Marie Terezie (1717–1780) ke svatému Josefovi. Moc by jí to pomohlo. Nejde jen o to, že Habsburkové čekají na mužského dědice už spoustu let.

Rakouská monarchie je současně ve velkém nebezpečí: Sotva se mladičká a nezkušená panovnice v roce 1740 chopila vlády, musí čelit nepřátelství poloviny Evropy, která si dělá zálusk na její říši.

Aktivní je hlavně pruský král Fridrich II. (1712–1786). S armádou vtrhl do Slezska a rakouské jednotky ho odsud nedokážou vyhnat. „Je to důsledek toho, že ve Vídni rozkazuje korunovaná sukně!“ šeptá si prostý lid i dvořané.

Právě proto si Marie Terezie tak moc přeje syna. Svatý Josef její modlitby naštěstí vyslyší. 13. března 1741 arcivévodkyně přivádí na svět zdravého chlapce, který dostává jméno Josef (budoucí císař Josef II.; †1790).

Rákosku nepoužije

„Dbejte na čistotu a řiďte se radami lékařů. V místnostech nesmí být přetopeno, ať není chlapec příliš změkčilý. A držte ho zkrátka, neplňte každé jeho přání!“ I když je Marie Terezie zavalena státnickými povinnostmi, snaží se na výchovu svých dětí dohlížet.

V případě malého Josefa, jakožto následníka trůnu, považuje střízlivý přístup za obzvlášť důležitý, i když vytouženého synka nesmírně miluje. Problém je, že rakouské panovnici chybí důslednost.

Nepohlídá si, zda vychovatelé její rady dodržují… Josef je nesmírně krásné dítě. Rozkošného blonďáčka, o něhož se v prvních letech starají hlavně ženy, si každý zamiluje a dvořané ho zcela nepokrytě rozmazlují. Chlapec se rychle naučí této přízně zneužívat.

Marie Terezie to samozřejmě nevidí ráda, nicméně nápravu nesjedná…Dokonce „ve hněvu několikrát zauvažovala, nemá-li použít rákosku, ale pokaždé od toho upustila, když jí bylo zdůrazněno, že rakouští arcivévodové nikdy nebyli biti“, dodává současný rakouský spisovatel Hans Magenschab.

Nepřizná chybu

Arcivévoda Josef oslavil desáté narozeniny. Je nejvyšší čas, aby si ho do péče vzali zkušení vychovatelé a udělali z něj muže! Chlapce čeká intenzivní výuka náboženství, cizích jazyků nebo zeměpisu.

Matka mu vybírá skutečné kapacity ve svých oborech, kterým ale povětšinou chybí pedagogické zkušenosti. Proto si k Josefovi nedokážou najít cestu a to, co se v předchozích letech zanedbalo, už nedoženou.

Synova komplikovaná povaha dělá Marii Terezii velké starosti. „Pozoruji na něm, jak je mu zatěžko přiznat svou chybu. Stydí se za ni a pokouší se ji zastřít výmluvami, jen aby se nemusel přiznat a pokořit se,“ svěří se v dopise příteli.

Arcivévodova tvrdohlavost a domýšlivost je skutečně velký problém. Josef je přesvědčený, že všechno zná a ví nejlíp a za všech okolností bude po jeho!

Vyrůstá bez kamarádů

Rozmazlili ho, a teď mu navíc seberou velký kus dětství. Josefův denní režim je nesmírně náročný. Arcivévoda vstává před sedmou ráno a učitelé ho moří až do večerních hodin. Povinnostem se následník trůnu nevyhne ani o nedělích a svátcích!

Neexistuje, že by si pohrál s kamarády. A v jeho nabitém programu „se nenašla ani chvilka pro sport nebo tělesné odreagování po dlouhých hodinách klidného sezení a biflování. Josef byl přesazen do světa dospělých“, vypráví Magenschab.

Nedůsledná výchova i chybně zvolený systém vzdělávání se na dospívajícím Habsburkovi výrazně podepíšou. Bohužel nejde o jediné trápení, se kterým se musí vyrovnávat. Mladý syn Marie Terezie nenajde štěstí ani v lásce…