„Z lásky k životu a z úcty k té, se kterou chci jednou prožívat nekonečné štěstí bez hranic, si slibuji, že už si nikdy nic nezačnu s prodavačkou lásky,“ umiňuje si baron Johannes Nádherný. Slib ale nesplní. Pro prostitutky má slabost.
Mladý baron Johannes Nádherný (1884–1913) se v Praze místo studia věnuje získávání sexuálních zkušeností…Tu první zažije už v 16 letech.
Dámou, která ho na konci května roku 1900 zasvětí do tajů milostných radovánek, je jistá Stephi. Srovnat si v hlavě, co mu přináší nový zážitek, nějakou dobu trvá, proto jeho záznam o další intimní zkušenosti nese až datum 9. listopadu 1900.
Jeho novou vyvolenou se stává jistá Emma, působící v Dezortově nevěstinci v Jakubské ulici. Od té doby zápisy o kněžkách lásky přibývají geometrickou řadou…
Pomohou výhrůžky
O chování nezdárného synka se rychle doslechne jak maminka Amélie (1854–1910), tak jeho poručník, strýc Vilém Klein z Wiesenbergu, protože mladý pán je nezletilý.
„Jezdí po městě ve fiakru v doprovodu pochybných ženštin,“ donese se k jejich uším. Školní prospěch hýřivého mladého barona nestojí za nic, a dokonce v septimě gymnázia propadá.
„Věnujte se škole, ne lehkým ženám, jinak podpora na studiu skončí,“ vyhrožují poručník s matkou. Jindy to zkoušejí po dobrém prosbami. Mladý baron si vezme jejich naléhání k srdci a stihne se věnovat jak avantýrám, tak vysedávání ve školních lavicích.
Roku 1903 odmaturuje. „Zapsal jsem se na filozofickou fakultu univerzity,“ pochlubí se v listě domů.
Levoboček z Uher
Se stejnou pravidelností jako přednášky v oboru filozofie a dějin umění pak navštěvuje i pražské nevěstince. K jeho oblíbeným zastávkám patří salon Abrahama Goldschmieda v Kamzíkové ulici.
Nádherný tu roku 1906 podlehne kouzlu ohnivé Maďarky, která si nechává říkat Piroška nebo Anuška. Často za ní zaskočí i s květinou nebo dárkem. V roce 1908 pak přichází zpráva z Piroščina rodného uherského Hatvanu:
„Jéžiš Janesy, kdybys tak viděl naše pokřtěné dítě, jak je milé, světlé vlásky, modrá očka a tak tlusté, milé, Janesy, napíšeš mi brzy?“ Neodpoví. Do manželství se mu nechce a svoji vyvolenou by si z prostitutek rozhodně nevybral. Stejně není jisté, že dítě je opravdu jeho…
Jobova zvěst
Ke kněžkám lásky se baron ale stále chová laskavě. Často si s nimi píše, přitom „korespondence mezi klientem a prostitutkou nepatří zrovna k běžné formě komunikace v tomto oboru podnikání,“ uvádí současná historička Milena Lenderová.
Dodává, že prodejné ženy přijímal i ve svém bytě. Johanna následky nevázaného životního stylu brzy doženou.
„Buďte ujištěn, že klid, s jakým přijmu tu Jobovu zvěst, bude stejně velký jako má radost, když gonokoky (původce kapavky) nenajdete,“ píše roku 1907 lékaři Vítězslavu Janovskému (1847–1925), jenž se specializuje na léčbu pohlavních chorob.
Nález je pozitivní, nemoc se ale podaří vyléčit. Nádherný ovšem v návštěvách veřejných domů pokračuje a o rok později mu Janovský potvrdí, že má syfilis.
Mstivý anonym
Po smrti matky roku 1910 musí převzít starost o panství ve středočeských Vrchotových Janovicích. Spravovat rodinné statky se mu daří. Přichází i velká láska. Zamiluje se do Valentiny Mladotové (1891–1984) z nedalekého Červeného Hrádku.
Konec jeho nadějím ale udělá anonym, který dívce zašle jedna z lehkých žen, s níž měl baron dříve pletky. Slečně Mladotové barvitě vylíčí jeho eskapády a je po lásce.
Johannes se dalších pokusů o získání Valetinina srdce vzdává a v květnu 1913 se raději zastřelí, aby nemusel čelit krutému umírání na následky pohlavní nemoci.
*** Múza umělců na útěku ***
* Z trojice sourozenců Nádherných je nejznámější Sidonie (1885–1950) – na svou dobu rovněž hodně nekonvenční šlechtična…Stává se mimo jiné múzou básníka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926), malíře Maxe Švabinského (1873–1962) nebo spisovatele Karla Krause (1874–1936).
* Nakonec zůstane z celé rodiny sama, protože její dvojče Karel Nádherný (1885–1931) zemře na komplikace po operaci slepého střeva…Po únoru 1948 Sidonie utíká z vlasti a umírá ve Velké Británii.
