„Vážně, je to tak,“ zamračí se malý Ernest a urputně sevře pěstičky. Návyk vyprávět lži a pohádky o své smělosti a činech projeví, když mu ještě není ani pět let.

Svěří se dědečkovi, že úplně sám zastavil splašeného koně. Starý muž se zasměje a prohlásí, že s takovou fantazií buď bude slavný, nebo skončí ve vězení. A má pravdu:

Ernest (1899–1961) se stane světoznámým, je to bohem nadaný lhář, kterému je dovoleno skoro všechno, je to skutečný „vypravěč“.

Iluze nesmrtelnosti

Ještě předtím ale prožije hodně bouřlivé mládí. Svůj literární talent piluje na zpravodajských reportážích a pro jejich autentičnost se bez váhání vydá i na frontu. Za první světové války se nechá naverbovat jako dobrovolník v Itálii.

V boji zachrání jednoho z tamních vojáků a je vyznamenán za statečnost! „Když jdete jako kluk do války, máte velkou iluzi nesmrtelnosti. Ostatní mohou zemřít, ne vy,“ vysvětluje později své obdivuhodné nadšení.

V Evropě zároveň pozná svoji první nešťastnou lásku – americkou zdravotní sestru Agnes von Kurowskou (1892–1984), což ho následně inspiruje k sepsání jeho věhlasného románu Sbohem, armádo.

Přebírá velení

Ani vážné zranění v boji Hemingwaye neodradí od dalších smělých kousků. Pro kanadský deník Toronto Star píše zprávy z řecko-tureckého konfliktu, ve 30. letech se účastní občanské války ve Španělsku a bojiště prý zásadně opouští mezi posledními.

Za druhé světové války se zúčastní vylodění spojeneckých sil v Normandii, a třebaže je jen novinářem, po krátký čas de facto velí malému vojenskému oddílu. V roce 1954 zase podniká výpravu do Afriky, kde málem zahyne při letecké havárii!

Za svoji práci je v roce 1953 poctěn Pulitzerovou cenou – nejprestižnějším oceněním, jaké americký žurnalista může získat.

Foto: wikimedia.org, meisterdrucke.com, digitalniknihovna.cz