Ve středověku zde stávala tvrz, kterou koncem 16. století přebudovali na renesanční zámek. V roce 1623 panství v Jaroměřicích nad Rokytnou kupují Questenberkové.

Hrabě Jan Adam nechává místní zámek přestavět do současné barokní podoby a zároveň ho promění ve vyhlášené centrum kulturního života.

Inspiruje se ve Versailles

Hrabě Jan Adam (1678–1752), nejvýznamnější člen šlechtického rodu původem z Durynska, načerpal inspiraci pro ambiciózní plán během svých cest po západní Evropě. Mimo jiné navštívil i francouzské Versailles.

Projekt přestavby sídla, které se nachází nedaleko Třebíče, svěří do rukou rakouského architekta Jakoba Prandtauera (1660–1726). Stavět se začíná na počátku 18. století a v roce 1737 je okázalé barokní sídlo kompletně dokončeno.

Kapelu složí ze služebnictva

Do zámeckého areálu po jeho barokní přestavbě přibude také ohromující divadlo. Questenberk miluje italskou operu a ze členů zámeckého personálu sestaví soubor i kapelu, kterou vede jeho osobní komorník František Václav Míča (1696–1744). Je to výborný tah.

Hrabě jim zaplatí školení, aby měla jejich vystoupení skutečně profesionální úroveň. Během letní sezony jsou všichni umělci v jednom kole, během celého roku se v jaroměřickém divadle koná několik desítek představení.

Roku 1730 v něm zazní nejstarší známá česky zpívaná opera s názvem O původu města Jaroměřic na Moravě, kterou zkomponoval právě kapelník Míča.

Tisíce knih zmizely

Po Questenberkově smrti je soubor i s kapelou rozpuštěn a žádný z příštích majitelů zámku o zdejší divadlo už nejeví zájem.

Do dneška se z něj dochovalo jen pár stop v půdorysu a obvodových zdech, protože na počátku 20. století byly jeho prostory včetně stropu přestavěny. Stejně tak nenávratně zmizely i poklady z rozsáhlé hraběcí knihovny.

Podle Radima Petra, kastelána jaroměřického zámku, Jan Adam „nakoupil obrovské množství knih, pořád si je nechával posílat. Celkem jeho knihovna čítala nějakých dvanáct tisíc svazků“.

Pěstují fíky a citrusy

V Jaroměřicích se Questenberk zdržuje hlavně v létě. Řadu kulturních akcí a oslav organizuje v přilehlé zahradě, která původně končila u břehu říčky Rokytné. Hrabě ji výrazně upraví a rozšíří.

V sousedství zámku na jeho podnět vyroste zahrada ve francouzském stylu s mnoha sochami antických božstev a kamennými lavicemi. Jan Adam také vykoupí pozemky na druhém břehu řeky, na nichž nechává zbudovat anglický park s divadelním ostrovem.

Díky Janu Adamovi je jaroměřická zámecká zahrada rájem tisíců nejrůznějších rostlin. V užitkové části se zahradníci starají mimo jiné o fíky a v oranžerii pěstují desítky druhů citrusů.

Podlahu pokládali sedm let

K nejkrásnějším prostorám zámku patří Sál předků, který má díky dřevěnému obložení zajímavou akustiku. Stropní freska, zachycující pověst o založení Jaroměřic, pochází z roku 1735 a dodnes nemusela být restaurována!

Při přestavbě svého sídla Questenberk myslel také na orientální salonek pro sbírky, dovážené hlavně z Japonska. Jak upřesňuje současná publicistka Zdeňka Kuchyňová, „zdejší podlaha je údajně vyrobena z 32 druhů exotických dřev.

S přestávkami se na ní pracovalo sedm let“. Hrabě nezapomněl ani na hudební a taneční sál, čínskou čajovnu, obrazárnu, římské lázně a salu terrenu (zahradní sál), kterou zdobí drsná omítka s mušlemi a štukovými medailony.

Na cihly nestačily peníze

Nedílnou součástí zámeckého areálu v Jaroměřicích je kostel svaté Markéty. Také ten navrhl architekt Prandtauer a vysvěcen byl v roce 1738, kdy se na něm ještě pracovalo. Hrabě při jeho projektování myslel prakticky.

Nechal ho postavit tak, aby „nemusel chodit na mše zvenčí, ale přímo ze zámku na svou soukromou oratoř“, vysvětluje Kuchyňová.

Jeden z prvních barokních kostelů na Moravě má kupoli ze dřeva, které dominuje freska svaté Markéty od chrudimského rodáka Karla Františka Teppera (1682–1738).

Questenberk si původně přál kupoli vyšší a vyzděnou z cihel, kvůli nedostatku financí se ale musel spokojit s nižší, dřevěnou variantou.

Foto: zamek-jaromerice.cz