Času není nazbyt. Německá velkoříše se hroutí jako domeček z karet. V dubnu 1945 už je zřejmé, že do Prahy co nevidět dorazí Spojenci. Z protektorátní metropole se narychlo pakují i představitelé pražské Německé univerzity. Nehodlají přitom odjet s prázdnou.
„Pospěšte si!“ popohání pedel pražské Německé univerzity Carl Grundt své kolegy v polovině dubna 1945. Ti do velkých krabic balí všemožné cennosti, které má vysoké učení ve svém držení.
Patří mezi ně například zakládací listina pražské univerzity ze 7. dubna 1348, opatřená zlatou bulou Karla IV. (1316–1378), nebo tzv. svolovací bula papeže Klementa VI. (1291–1352).
Dále tu jsou vzácné písemnosti jako matriky se jmény všech profesorů a studentů od založení školy. K pokladům, které Německá univerzita dostala do správy po uzavření českých vysokých škol nacistickými okupanty na podzim 1939, patří i univerzitní insignie.
Jedná se především o soubor pěti nádherně zdobených žezel – rektorské a čtyři děkanská (původně mělo pražské vysoké učení jen čtyři fakulty), jejichž původ spadá už do 16.–17. století.
Adresa nejistá
Zaměstnanci pražské Německé univerzity vše pečlivě ukládají do beden a dále do vozu, jenž má vzácný náklad odvézt na nádraží Praha-Střed (dnešní Masarykovo nádraží), případně na nádraží do Vršovic, jak se v některých pramenech rovněž objevuje.
Dále se počítá s transportem předmětů vlakem směrem na západ. Ve zvláštní soupravě je pro zhruba 60 tun materiálu speciálně vyhrazen jeden vagon. Adresátem snad má být hrabě Schönborn, majitel zámku Kout na Šumavě. Zde ovšem všechny stopy končí. Po starobylých insigniích Karlovy univerzity jako by se slehla zem.
Byl vagon prázdný?
„Byly zničeny v Plzni během bombardování zdejšího seřaďovacího nádraží 17. dubna 1945,“ tvrdí jedna verze případu.
Ke spojeneckému náletu na Plzeň tehdy skutečně došlo, ale po jeho skončení byl vagon, údajně převážející univerzitní materiály, prohlédnut, po cennostech však nebylo ani památky.
Archiválie samozřejmě shořet mohly, ale že by se úplně roztavila i žezla z cenných kovů, tak aby po nich nezůstalo vůbec nic, se jeví jako hodně nepravděpodobné. Podle všeho v napadeném vlaku univerzitní cennosti ani nebyly. Kde je jim tedy konec?
Po kolejích se nejelo
Jedna z teorií říká, že insignie opustily Prahu nikoli po kolejích, ale v automobilech. Zástupci Německé univerzity si pro jejich přepravu měli najmout firmu Karl Holan. Její vozy pak zamířily s cennostmi k našim západním či jižním hranicím.
Kam až se v oné turbulentní době ale skutečně mohly dostat? Do Koutu podle všeho ne. V podezření je území Rakouska nebo Bavorska. Snad někde cestou konvoj narazil na postupující americké vojáky, které nenechal chladným.
Otevřeli muži uzamčené bedny a zmocnili se pokladů v nich? Nejspíš by neměli ani ponětí, jak vysokou historickou cenu mají…
Lákadlo na oslavu
Oficiální pátrání po univerzitních insigniích se rozjíždí bezprostředně po skončení druhé světové války. Neodhalí nic. Čas od času se objevují „zaručené“ zprávy, že někdo ví, kde jsou uloženy, ale vždy jde jen o planý poplach.
Zarážející byla v tomto směru snad jen informace, která se objevila v roce 1948. Podle ní se bývalí pracovníci pražské Německé univerzity, vesměs usazení v Rakousku, chystali oslavovat kulaté, 600. výročí založení vysokého učení Karlem IV. Pořadatelé akce tvrdili, že během ceremoniálu budou k vidění i univerzitní insignie. Zda se tak stalo, není jasné.