Na naprosto přehledné silnici za Prahou pozdě večer znenadání naráží osobní auto do náklaďáku. Spolu s řidičem právě přichází o život nejvšestrannější český sportovec všech dob. Dobyl svět, ale návrat domů mu štěstí nepřinesl.

Ke sportu se Karel Koželuh (1896–1950) dostal už v útlém dětství. Pekařské povolání, které v Praze vykonává jeho otec Josef, by ještě nemohlo být oním impulsem, díky němuž se zrodí český sportovní fenomén.

Josef je ale současně také správcem tenisových dvorců LTC Praha a malý Karel si tu často přivydělává jako sběrač míčků.

Umí ovšem vzít do ruky kromě míčku i raketu a už ve 14 letech to přivydělávání nabere nový rozměr, když se stane tenisovým trenérem v Mnichově. Aby ho tam rodiče pustili, za to se osobně přimluví Tomáš G. Masaryk (1850–1937). „Dobře reprezentuj Čechy,“ klade tenkrát mladíkovi na srdce politik.

Gól ve finále

Tenis ale Karlovi nestačí. Už za první světové války hraje fotbal za pražskou Spartu. „V pouhých 46 utkáních dokázal vstřelit 34 branek,“ uvádějí fotbalové archivy.

Díky svým kvalitám se v roce 1917 dostane do národního týmu Rakouska-Uherska a o pět let později je i reprezentantem samostatného Československa. A když se fotbal v zimě nehraje, jsou na řadě brusle.

V roce 1925 Karel Koželuh rozhodujícím gólem ve finále se Švýcarskem přispěje k zisku evropského hokejového titulu. Jenže v další kariéře mu brání důležité pravidlo.

„Mezinárodních turnajů se nesmí účastnit ten, kdo je v jiném sportu profesionálem,“ rozhoduje Mezinárodní hokejová federace.

Tanečník na kurtu

Koželuhovou parketou je ovšem přece jen hlavně tenis. Rychle se stává světovou hvězdou. Když roku 1928 odehraje v Americe exhibiční turné proti nejlepšímu světovému hráči Vincentu Richardsovi (1903–1959), z 20 zápasů zvítězí 15krát.

„Čím rychleji míček zamíří na Koželuhovu stranu, tím rychleji se vrátí,“ hodnotí jeho hru dobový tisk. „Je to Fred Astaire tenisových kurtů, po nichž tančí s bezchybnými údery,“ skládá mu kompliment Richards.

Nemůže jen pochopit soupeřovu dokonalou kondici. „Má ztrhané rysy, ve tváři mrtvolnou barvu a celkově připomíná Inda z obchodu s doutníky,“ prohlašuje o Koželuhovi.

Odměna od Forda

Slavná vítězství přibývají, český zázrak se stává trenérem nejvýznamnějších celebrit v čele se synem průmyslníka Henryho Forda (1863–1947), od něhož obdrží jako dárek luxusní vůz. Po druhé světové válce už ale Karla Koželuha nic v Americe nedrží.

Vrací se do vlasti, staví si v Klánovicích stejný dům, v jakém dosud žil na Floridě, a všechny síly věnuje funkcionářské práci ve sportu. Zakládá úspěšný obchod se sportovním zbožím na Václavském náměstí.

Pak však přichází Únor 1948 a Karel Koželuh o svůj podnik přichází. Jeho nezdolná povaha by ho zřejmě neomylně nasměrovala opět vzhůru, ale osud pro něj připravil už jen málo času.

Na konci dubna 1950 se Karel Koželuh stává obětí autonehody, kterou se nikdy nepodaří uspokojivě objasnit.