Smráká se a krajinu postupně pohlcuje tma. Kdesi v dáli je vidět obrovská loď. Jen co se přiblíží na dohled od pevniny, vyskáčou z ní po zuby ozbrojení muži. Nezaútočí ale hned, schovají se opodál a počkají si na svou příležitost. Obyvatele ostrůvku Lindisfarne čeká peklo…
Jako by zdejší lidé tušili už něco předem. „Strašlivá znamení se objevila na nebi a zle vyděsila obyvatelstvo.
Ohromné větrné víry a blesky a divoucí draci byli viděni, jak létají vzduchem,“ píše se v Anglosaské kronice k začátku roku 793. Po těchto znameních přijde vleklý hladomor a zanedlouho poté, téhož roku 8. června, zaútočí na ostrov seveřané.
Není to však bitva, je to krvavý masakr. Na ostrově totiž není téměř nikdo, kdo by se rozzuřeným mužům mohl vzpouzet. Za příšerného řevu mnichů postupují krajinou, vykopávají dveře a vypalují budovy. Místní klášter kompletně vyrabují a zničí.
Všechno cenné, co zde najdou, nastrkají do pytlů, a koho nezabijí na místě, toho spoutají a odvedou v řetězech k lodi. Jatka skončí během jednoho odpoledne a doslova otřesou západním křesťanským světem.
Ideální pro útok
I když se nejedná o úplně první vikinský vpád na britskou půdu, útok na nechráněný klášter Lindisfarne vžene do myslí lidu v anglosaských královstvích strach a úděs. Takový masakr totiž skutečně nikdo nečekal.
Ovšem co může být lepší kořistí než malý nenápadný klášter, plný relikvií a cenných pokladů. Zlaté krucifixy, nádobí z drahých kovů, nádherné a draze zdobené knihy, to všechno zde bylo uschováno na jednom jediném místě, jen kousek od pobřeží.
Není divu, že si právě toto místo severští nájezdníci vybrali k tomu, aby tak velkolepě „vstoupili na scénu“. Právě osudný rok 793 je totiž chápán jako úsvit „vikinského věku“, kdy započne drancování a plenění evropského území drsnými severskými válečníky.
První zimování
Archeologové a historici se dodnes přou, co vlastně přinutilo seveřany k tomu, aby vyrazili plenit za moře. Možná je v průběhu pozdního 8. století začal trápit hlad a drsné klimatické podmínky, nebo prostě vycítili příležitost rozšířit svá území.
Buď jak buď, v roce 850 vikinský tlak na Británii ještě zesílí. Do této doby byly drancující flotily čistě sezonním úkazem, protože příležitost k plundrování v létě roste, zatímco na zimu se Vikingové stahovali do Skandinávie.
„Nájezdníci jsou velice dobře pohybliví, jejich úspěch zčásti pramenil z možností dobře ovladatelných dlouhých lodí s nízkým ponorem, které jim umožňovaly vést překvapivé útoky po řekách hluboko do vnitrozemí,“ vysvětluje současný britský archeolog James Graham-Campbell.
V roce 850 však vikinské vojsko poprvé přezimuje v Anglii, na ostrově Thanet při ústí řeky Temže.
Suma za mír
Postupem let se obyvatelé britských ostrovů zavazují k placení tzv. danegeldu – sumy za mír. Vikingové zjistí, že vymáhání peněz se vyplácí ještě víc a nese s sebou menší rizika.
Jak už to ale s takovými dohodami v mnohých kulturách bývá, mírové podmínky se porušují stejnou měrou, jako se dodržují, a danegeld z roku 865 není výjimkou.
Už následujícího roku se u břehů Anglie objeví dosud největší armáda, mnohdy nazývaná „Velké vojsko“. Jejím cílem je jediné – trvalé usídlení…
Foto: wikimedia.org, penfield.edu
