Velká Stalinova politická čistka v Sovětském svazu během 30. let minulého století si vyžádala na milion obětí a popravovalo se až tisíckrát denně. Označením pro toto krvavé období je slovo, při jehož vyslovení dodnes běhá mráz po zádech – ježovština.

Otec petrohradského rodáka Nikolaje Ivanoviče Ježova (1895–1940) je mistrem mnoha řemesel a dokáže se živit jako hudebník, malíř pokojů, příslušník lesní stráže či vedoucí nevěstince. Budoucnost malého Nikolaje je však dlouho ve hvězdách.

Učení mu příliš nejde, nevyniká ani impozantní postavou a nakonec nastoupí jako krejčovský pomocník. Vypadá to, že je předurčen prožít nenápadný život v ústraní. Za pár desetiletí z něj ale bude jedna z nejobávanějších postav sovětské historie…

Málo tvrdý?

V řadách bolševické strany se Nikolaj konečně realizuje.

Rychle stoupá po kariérním žebříčku, v roce 1929 je náměstkem lidového komisaře pro zemědělství, o pět let později už zasedá v Ústředním výboru a staví se do čela obávané Ústřední komise stranické kontroly. Je fanatickým stoupencem Josifa Stalina (1878–1953).

Když se na počátku roku 1935 rozbíhají stalinské čistky, řídí je obávaná NKVD. V jejím čele stojí Genrich Jagoda (1891–1938) a to, že by někdo čistky prováděl krutěji, si těžko lze představit. Ježov ale nezklame.

Jagoda se Stalinovi znelíbí, a tak ho nechá popravit a jeho místo zaujme právě Ježov. Sotva v tu chvíli může tušit, že ho za dva roky čeká stejný osud jako jeho předchůdce.

Příliš nebezpečný

Ježov je ve svém živlu. Má obrovskou moc a nezastaví se před ničím. „Někdy nastanou situace, kdy se něco nedá udělat, a vy prostě musíte přestat.

On nepřestane,“ píše ve svém posudku na Ježova jeden z nejvyšších komunistických funkcionářů Ivan Moskvin (1890–1937). Přibývá zatčení, vyhnanství, věznění i poprav.

Vzhledem ke své výšce si Ježov vyslouží přezdívku Krvavý skrček, do očí se mu ji ale samozřejmě nikdo říct neodváží. Ještě během oslavy 20. výročí vzniku tajné policie, v prosinci 1937, je veleben jako Stalinův nadaný žák.

Pak ale i pro Stalina začíná být příliš nebezpečný a 10. dubna 1939 je zatčen přímo ve své kanceláři.

Věrný až do konce

Ve vykonstruovaném procesu Ježova čeká obvinění ze špionáže a sabotáží, neprospěje mu ani zveřejnění jeho homosexuální orientace.

„Při přípravě státního převratu připravoval prostřednictvím svých kolegů spiklenců teroristické kádry s úmyslem uvést je do akce při první vhodné příležitosti,“ píše se v žalobě.

Ježov nyní na vlastní kůži zakouší osud, který připravil tisícům svých obětí, a to včetně násilí při výsleších. „Během 25 let své kariéry jsem ničil nepřátele.

Dopustil jsem se zločinů, za které bych mohl být zastřelen, ale ne těch, které jsou mi přičítány v obžalobě,“ tvrdí před soudem. Nepomůže mu to. Odsouzen k smrti je 3. února 1940 a o pouhé tři dny později je rozsudek vykonán.

„Řekněte Stalinovi, že zemřu s jeho jménem na rtech,“ prohlásí Ježov krátce před smrtí.