Sisi se v návalu zoufalství svíjí po zemi. Stačí však jeden pohled na vyděšenou dceru a další ze záchvatů císařovnu rychle opouští. Život s labilní matkou není pro Marii Valerii žádný med.

„Dítě se narodí v Uhrách, a když to bude chlapec, bude se jmenovat Štěpán,“ prosazuje si císařovna Alžběta Bavorská (1837–1898), zvaná Sisi, v průběhu svého čtvrtého těhotenství.

„Co ji to zase jenom napadlo?!“ pohoršují se nad jejím rozhodnutím u dvora ve Vídni. Vždyť takové dítě by se v budoucnu mohlo ocitnout v centru snah o odtržení Uher od habsburské monarchie!

K úlevě mnohých naštěstí roku 1868 přichází v Budíně na svět děvčátko – Marie Valerie, nejmladší z potomků císařského páru.

Drby o původu

U dvora dívence říkají „Jediná“. Císařovna Sisi ji totiž zahrnuje takovou láskou jako žádné jiné ze svých předchozích dětí.

Marie Valerie je totiž prvním z Alžbětiných potomků, které smí vychovávat sama, bez dohledu své dominantní tchyně Žofie (1805–1872). Náležitě si to užívá. Marie Valerie matku velmi miluje, ale její okatá přízeň jí je někdy až na obtíž.

Pro skromnou dívku jsou Sisiny citové výlevy občas nad její síly, cítí se trapně, z pokoje utíká s pláčem. A pak ji také trápí pomluvy, které kolují u dvora.

Ve Vídni se totiž šušká, že otcem Marie Valerie není císař František Josef I. (1830–1916), ale ohnivý maďarský hrabě a obdivovatel Sisi, Guyla Andrássy (1823–1890). Snad vlivem těchto zlých jazyků Marie Valerie zanevře na vše uherské. Když po ní matka vyžaduje konverzaci v maďarštině, vzpouzí se.

Sňatek z lásky

Jak dívka dospívá, čím dál více jde do podoby císaře. To konečně hlasy zpochybňující její původ umlčí. Otci je Marie Valerie podobná nejen fyzicky, ale také po duševní stránce.

Na rozdíl od psychicky rozervané Sisi je praktická, hledá pro vše rozumné řešení, neuchyluje se do říše snů. K otci vzhlíží jako k modle.

Je velmi vnímavá, a tak jí poměrně brzy dochází, že vztah jejích rodičů není standardní a že František Josef na tom nenese vinu. Když má dojít na její vdavky, rozhodně nechce opakovat jejich chybu.

Zatímco její starší sourozenci, Gisela (1856–1932) a Rudolf (1858–1890) – Žofie (1855–1857) zemřela v pouhých dvou letech – museli přijmout dynasticky vhodné partnery, Marie Valerie si smí vybrat z lásky.

„Klidně si může vzít za muže kominíka, když bude chtít,“ pronáší císařovna Alžběta, což u Gisely a Rudolfa zprvu vyvolá vlnu pobouření a nevole vůči mladší, privilegované sestřičce.

Volba Marie Valerie nakonec padne na vzdáleného bratrance Františka Salvátora (1866–1939) z toskánské větve rodu.

Manželovy aféry

Marie Valerie je svému otci oporou po sebevraždě korunního prince Rudolfa, vraždě Sisi i atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este (1863–1914). Císař má rád neformální atmosféru v rodině své nejmladší dcery.

Její zpočátku spokojené manželství se ale časem mění. Poznamenává ho řada milostných afér Františka Salvátora, který dokonce zplodí levobočka, k němuž se veřejně hlásí. Marie Valerie až do smrti zachovává stoický klid. Umírá na rakovinu 6. září 1924.