V klášteře San Marco ve Florencii se mačká dav věřících. Fascinovaně přitom hledí na pohublého kněze na kazatelně. „Čiňte pokání za své hříchy, za hanebný a příliš světský způsob života,“ hřímá Savonarola. Pak se nakloní vpřed a zabodne prst do davu. „Nebo skončíte v pekle!“ 

Stroze zařízenou místností se rozléhají slova modlitby. Dominikánský kněz Girolamo Savonarola (1452–1498) klečí na zemi, ruce má sepnuté a oči obrácené v sloup. Je v náboženském transu. Těžko soudit, co v něm prožívá.

On sám tvrdí, že právě v těchto okamžicích k němu promlouvá Bůh. „Jsou to jeho slova, ne moje. Nejsem člověk, ale sám Kristus,“ svěřuje se bratřím z florentského kláštera. Obyvatelům města se z jeho slov často úplně rozklepou kolena.

Děsí se toho, co jim kněz káže. „Ženy přestaly nosit drahé šperky, lichváři vraceli nečestně vydělané peníze, lidé se více modlili a postili,“ zmiňuje se italský historik Jacopo Nardi (1476–1563). Savonarolův ostrý jazyk si nebere žádné servítky. Brzy se obrátí dokonce proti samotnému papeži!

Vládce od Boha

Uvolněná morálka, která ve Florencii na konci 15. století vládne, není fanatickému knězi vůbec po chuti. „Je to zhýralec, vyžívající se v hrách a slavnostech,“ napadá ve svých kázáních Lorenza Medicejského (1449–1492), který městu vládne.

Když významný politik leží na smrtelném loži, Savonarola mu dokonce odmítne dát poslední pomazání. Krátce nato vtrhnou do Itálie vojska francouzského krále Karla VIII. (1470–1498). S nimi kněz spojí svůj osud.

Zatímco Medicejští z města před postupující armádou prchají, Savonarola zůstane a s Francouzi vyjednává. Díky jeho zásahu vojsko Florencii ušetří plenění a Savonarola se chopí moci. Sám sebe označuje jako muže vyvoleného Bohem, který má za úkol vymýtit hřích.

Hříchy na hranici

Jeho zfanatizovaní přívrženci vyhledávají zakázané knihy, pálí umělecká díla a ničí vše, co odkazuje na antickou moudrost anebo podporuje humanistické myšlenky. Savonarola pro tento účel dokonce vytvoří speciální policii.

„Jejími členy byly pouze děti, které mohly volně vstupovat do domů a zabavovat vše nemravné,“ píše britský pastor Charles Spurgeon (1834–1892). Počátkem února 1497 jsou takto získané věci shromážděny na náměstí Piazza della Signoria.

Savonarola dává znamení k jejich zapálení. V plamenech končí drahé oblečení, obrazy i cenné knihy. Italský renesanční malíř Sandro Botticelli (1445–1510) na hranici dokonce dobrovolně položí svá vlastní díla.

Velké sousto

Pyšný mnich možná sám uvěří tomu, že je poslem božím a že mu nic nehrozí. Kritizuje mocné rody ve Florencii, své bratry v církvi a nakonec káže i proti papeži.

„Jsi horší než dobytče, jsi hrůznější než strašné příšery,“ hřímá v roce 1497. Tím je o jeho osudu rozhodnuto. Ačkoli je mučen, svá proroctví neodvolá. Inkviziční soud ho stejně uzná vinným z kacířství a předá světské moci k potrestání.

„Ten, který chtěl upálit mě, nyní sám sebe odsoudil v plameny,“ komentuje to Jacopo Nardi. Na náměstí Piazza della Signoria je Savonarola za přítomnosti tisíců lidí oběšen. Jeho tělo je následně ještě dáno na hranici a upáleno.

Po zpupném knězi totiž nesmí zbýt ani ta nejmenší památka. Jeho popel je proto rozprášen do řeky Arno.