Na indiány se v Americe na počátku 20. století lidé často dívají skrz prsty. Diváci, kteří nadšeně aplaudují ve vyprodaných sálech nejlepší baletce světa, ale nemají ani tušení, že jim právě tančí Ki He Kah Stah Tsa.
V rezervaci indiánského kmene Osagů v oklahomském městě Fairfax rodina Alexandera Josepha Tall Chiefa (1890–1959) něco znamená.
Alexander vlastní téměř celé město, ale jeho přínos Osagům se na rozdíl od jeho předků už dávno omezuje jen na bohaté financování zdejších lokálů. To se však na počátku roku 1925 změní.
Tehdy se mu narodí dcera Elizabeth Maria (†2013), která ovšem slyší spíš na indiánské jméno Ki He Kah Stah Tsa a jež Osagy proslaví víc než všichni předkové dohromady.
Na plný úvazek
Osagové milují tanec a Elizabeth není jiná. Od tří let dochází na hodiny baletu, i když ji vede jen místní učitelka, která toho o profesionálním tanci vlastně moc neví.
„Je zázrak, že jsem to tehdy přežila bez zranění,“ komentuje později svou první baletní průpravu Elizabeth. Když rodiče vidí její talent, po pěti letech se přestěhují do Los Angeles, kde se dá získat to nejlepší taneční vzdělání.
Učitele si nadějná školačka nemůže vybrat lepšího. Ernest Belcher (1882–1973), hollywoodský choreograf, ji naučí všechno, co sám umí. I on ale za pár let přestane zázračné dívce stačit.
Jeho roli přebírá slavná choreografka rusko-polského původu Bronislava Nižinská (1891–1972). Kromě baletních dovedností předá dívce i smysl pro disciplínu. „Být baletkou je práce na plný úvazek,“ zní její krédo.
Tančí světu
Až v tuto chvíli Elizabeth definitivně volí mezi taneční kariérou a studiem hry na klavír. Po zkušenostech se školní šikanou si mění příjmení, aby neupozorňovala na svůj domorodý původ, a tak už není Tall Chief, ale Tallchief.
To už je ale čas na nové stěhování za dalším rozletem. V New Yorku se dívka uchytí v prestižním souboru Ballet Russe. Přibývají velké role a do osudu jí tu zasáhne i láska.
Gruzínský choreograf George Balanchine (1904–1983) po válce zakládá vlastní soubor New York City Ballet a z Elizabeth učiní nejen svou manželku, ale i hlavní hvězdu představení.
Elizabeth se stává první Američankou, která vystoupí s baletem Pařížské opery i na jevišti Velkého divadla v Moskvě, tančí v Evropě, Jižní Americe, v Japonsku.
Prostě velkolepá
Z indiánské rezervace se Elizabeth dokáže vyšvihnout až na vrchol.
„Nebyla to jen skvělá tanečnice, ale skutečná umělkyně, která do tance vnesla svou osobnost,“ hodnotí ji jeden z nejpovolanějších, umělecký ředitel slavné taneční společnosti Joffrey Ballet v Chicagu, Ashley Wheater (*1959).
Do tanečního důchodu odchází Elizabeth v roce 1966 jako první americká primabalerína historie. Na svém původu si zakládá, ale tanec je přece jen víc.
„Především jsem chtěla být známá ne jako indiánská baletka, ale jako primabalerína, která byla náhodou rodilá Američanka,“ prohlašuje.
„Byla velkolepá tím nejvelkolepějším způsobem,“ konstatuje americký tanečník a choreograf Jacques d´Amboise (1934–2021).
