Deset zlatých mincí cinkne roku 1066 o stůl. Suma změní názor volitelů benátského dóžete. O funkci se ucházejí členové hned několika významných benátských rodů. Nejvážnějšími soupeři jsou dva Domenicové – Contarini a Morosini.
V jeden okamžik se zdá, že se štěstí přikloní k Morosinimu. Domenico Contarini (asi 1008‒1071) v Benátkách vládne již 23 let. „Chtělo by to změnu. Morosini přinese čerstvý vítr,“ pokyvují volitelé hlavou.
Když se to dozví Contarini, vytáhne z naditého měšce pro každého deset zlaťáků, a všechno je jinak. Úřad znovu připadne jemu.
Kořeny u Caesara
Domenico je prvním benátským dóžetem z rodu Contariniů, který odvozuje svůj původ již od římského konzula Gaia Aurelia Cotty, žijícího ve 3. století př. n. l.
Cottové byli dokonce spřízněni se samotným Juliem Caesarem (100‒44 př. n. l.). Příbuzenství mají dokazovat dokumenty v Knihovně svatého Marka v Benátkách a v rodinném archivu Contariniů.
Opravdu první historicky doložené zprávy o tomto rodu, který je horkým kandidátem na jeden z nejstarších na světě, ale pocházejí až z roku 853. Sám Domenico si života užívá plnými doušky. Má už čtyři děti, do šedesátky mu chybí pouhé dva roky, když se znovu žení.
Ubrání se
Nebezpečným konkurentem Contariniů se postupně stává obchodně zdatný rod Dandolů.
„Vystavějte obchodní stanici v Zadaru,“ přikazuje proto Domenico a věří, že nové kupecké centrum na dalmatském pobřeží, ovládaném Benátkami, trumfne sousední Split, kde byznys kontrolují jeho rivalové.
Vrásky na čele Contarinimu ale přidělávají také vztahy s Janovem. Nakonec však na Benátky zaútočí úplně někdo jiný. 8. srpna 1068 si na zdejší kupce vyšlápnou Anconští v čele s jejich dóžetem Giacintem.
Domenico okamžitě shromáždí armádu a 3. září 1068 se s ní vylodí u Pesara. V následném boji sice utrpí zranění, ale nakonec vítězí.
I ve druhé bitvě, která proběhne o tři měsíce později, triumfuje. Svoje pozice si udrží také do třetice a válka skončí uzavřením míru 7. dubna 1069.
Cesta za slávou
Dóže se po celou dobu své dlouholeté vlády věnuje upevňování moci Benátské republiky. I když se snaží hájit náboženskou nezávislost, zároveň udržuje neutrální styky s papežem.
Přátelství ho pojilo také s císařem Svaté říše římské Jindřichem III. (1016‒1056). Pod Domenicovou taktovkou Benátky začínají získávat svou honosnou podobu.
Contarini nechává vystavět kostely San Nicolò al Lido na ostrově Lido di Venezia nebo Sant´Angelo di Concordia na dalším z ostrovů v laguně. Krátce před svojí smrtí se pak připravuje na nejdůležitější úkol – hodlá přebudovat dominantu města.
„Obnovte a rozšiřte Baziliku svatého Marka,“ přikazuje stavitelům. V Benátkách zanechá nesmazatelnou stopu. A nejen on.
Až do konce republiky v roce 1797 zde vládne celkem osm dóžat z rodu Contariniů, dále z rodiny pochází 44 prokurátorů (druhý nejvýznamnější úřad po dóžeti) a zároveň dynastie stabilně vlastní nejvíce křesel ve Velké benátské radě.
*** Paláci zastavěli město na laguně ***
* Během několika staletí se rodina Contariniů rozroste celkem do 20 rodových linií, které ovládnou nejenom Benátky. Ve 14. století proniknou například i na Sicílii.
* V samotném městě na laguně zaměstnávají přední architekty své doby, aby jim vybudovali ty nejkrásnější paláce. Už ve 13. století tak vyrůstá Palazzo Contarini della Porta di Ferro.
* Architekt Giovanni Candi (†1506) staví v 15. století Palazzo Contarini del Bovolo s honosným točitým schodištěm.
* U břehu benátského Velkého kanálu vzniká Palazzo Contarini de Corfu a hned vedle něj skvostný Palazzo Contarini degli Scrigni. Všechny jsou dodnes ozdobou Benátek.
