Z chudého kluka z pražského ghetta, který si šachovnici musel sám nakreslit, se vypracoval na nejlepšího šachistu planety. První mistr světa v historii Wilhelm Steinitz ale přesto skončil opět v bídě.

Rodina chudého pražského krejčího Josefa Steinitze žije v Goldřichově uličce na okraji židovského ghetta a v květnu 1836 do ní přibude další z mnoha dětí.

Chlapec dostane po dědečkovi jméno Wolf, i když brzy se mu bude říkat Wilhelm, a na svět přichází s tělesnou vadou, v důsledku níž bude po celý život kulhat. Na brilantnosti jeho mozku se to ale nijak neprojeví.

Miluje matematiku a je v sedmém nebi, když objeví šachy. Je ovšem tak chudý, že si musí šachovnici namalovat na papír a figurky vyřezat ze dřeva na podpal.

Nebezpečný soupeř

Dlouho jsou pro Wilhelma šachy jen rozptýlením, i když ve hře vyniká. Teprve když se ve svých 22 letech přestěhuje do Vídně za studiem matematiky, začne si přivydělávat hrou v šachy ve vyhlášené kavárně Romer.

Za rok obsadí třetí místo v přeboru Vídně, o rok později si polepší na druhé a za další rok už slaví jednoznačné vítězství. Již ví, že ne matematika, ale šachy budou jeho osudem.

„Každý, kdo v této hře něco znamená, momentálně hraje v Londýně,“ říkají mu, a tak se tam Wilhelm v roce 1862 stěhuje. Na prvním velkém turnaji končí šestý, vítězství tehdy slaví Adolf Anderssen (1818–1879) z Pruska. Už však tuší, že mu vyrůstá nebezpečný soupeř…

Dobývá Ameriku

Wilhelm vyhrává turnaj za turnajem a v létě roku 1866 usedne k šachovnici, aby sehrál velké utkání právě s Anderssenem. Vítězí v něm 8:6 a od té chvíle je všeobecně považován za nejsilnějšího hráče té doby.

V roce 1873 dává Londýnu sbohem a pluje do země neomezených možností – do Ameriky. Poangličťuje si křestní jméno na William a okamžitě dává všem místním hvězdám jasně najevo, kdo je teď ve Spojených státech šachovým králem.

V prvních měsících roku 1886 se postupně ve třech amerických městech pořádá velké utkání, jehož vítěz má být vyhlášen prvním mistrem světa v historii. Proti Steinitzovi usedá jeho tehdejší největší konkurent, německý mistr Johannes Zukertort (1842–1888).

Když Steinitz triumfuje v poměru 10:5, už je to oficiální – je nejlepším šachistou světa.

Nemoc je silnější

Nový šampion se nijak nevyhýbá obhajování svého titulu. Na počátku roku 1889 poráží Rusa Michaila Čigorina (1850–1908), o rok později se vypořádá s britským rivalem Isidorem Gunsbergem (1854–1930). Sám ale dobře ví, že už není v takové formě jako dřív.

Stárne, pronásledují ho zdravotní potíže, ale protože šachy jsou jediným zdrojem jeho příjmů, kývne na další utkání o titul mistra světa s Němcem Emanuelem Laskerem (1868–1941). A tentokrát už pražský rodák zvítězit nedokáže.

Nemocný a fyzicky vyčerpaný Steinitz prohrává i v odvetě a vzápětí končí v nemocnici. Muž, který dlouhá léta vládl světovému šachu, se náhle ocitá v bídě a bojuje se slabostí a depresemi. První mistr světa v šachu umírá v newyorském chudobinci v roce 1900.

Foto: juedische-sportstars.de, wikimedia.org, fide.com