Na skalnatém ostrohu nad korytem Divoké Orlice se tyčí ruiny kdysi mocného hradu. Jde o Litice, které si nesmírně oblíbil Jiří z Poděbrad. „V nich uložil král Jiří z nedůvěry k panstvu své poklady,“ píše historik Bohuslav Balbín.

Panovník chce ze sídla učinit druhý Karlštejn. Podaří se mu zde shromáždit i nejcennější předměty království?

Členové významného rodu Půticů vyrážejí s plně naloženými vozy na náročnou cestu. Právě se totiž stěhují. Jejich dosavadním domovem byla oblast kolem Plzně, kde jim jejich předci vystavěli hrad Litice. Sídlo prý dostalo jméno podle lítých žen.

Na konci 13. století ovšem panovník přenechal Půticům území kolem Žamberka. „Neprostupné hvozdy lákají všelijaké nekalé živly k loupeživým výpravám do Čech,“ vysvětlí to král. Úkolem Půticů je nájezdům zabránit. Ti nelení a přenesou do oblasti i své sídlo.

Nad Divokou Orlicí si staví hrad, jemuž dají stejné jméno, jaké nesla jejich dosavadní rezidence. Stále tak dlí na Liticích. Nově ovšem už ve východních Čechách.

V obležení

Když mladičký Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad (asi 1403–1427) vyhlédne z hradu, spatří početné šiky nepřátel. Půticové se z Litic neradovali dlouho.

Mohutné sídlo nejprve získal Jindřich z Lipé (asi 1275–1329) a poté putovalo do královských rukou. Po návratu z Itálie ho držel Karel IV. (1316–1378).

Už v roce 1371 se hrad stal součástí rostoucího dominia pánů z Kunštátu a Poděbrad. „Roku 1421 přitáhlo do jeho okolí silné vojsko slezských knížat,“ upozorňuje archeolog a specialista na českou hradní architekturu Tomáš Durdík (1951–2012).

Viktorín Boček, který nějaký čas působil jako velitel husitských vojsk, sice Litice ubrání, ne však okolí, které nepřátelé vyplení a vypálí.

Rodiště krále?

Nad hradní branou je možné spatřit tři reliéfy s mužskými postavami. Prostřední s největší pravděpodobností patří Jiřímu z Poděbrad (1420–1471). Budoucí český panovník si už v dětství Litice velmi oblíbil a později zde i rád pobýval.

„Kde se husitský král narodil, není známo, je možné, že na Liticích,“ píše současný publicista Vratislav Konečný. V době, kdy Jiří přišel na svět, totiž jeho otec pobýval právě zde.

Viktorínovi ale štěstí nepřálo a už roku 1427 se odebral na onen svět. Panství tak připadlo jeho sedmiletému synovi, který Litice záhy zastavil svému strýci.

Slouží jako vězení

Významný husitský kněz Václav Koranda starší (†1453) hledí posmutněle z litické kaple po okolí. Na hradě totiž nepobývá dobrovolně. Je zde vězněn. V roce 1452 se zemský správce Jiří z Poděbrad rozhodl zasáhnout proti odbojnému Táboru.

K boji nakonec nedošlo, neboť se mu město samo vzdalo. Stále mocnější šlechtic v něm ovšem nechal pozatýkat radikální kněze. Jedním z nich byl i Koranda, o němž budoucí papež Pius II. (1405–1464) mluvil jako o „starém služebníku ďáblově“.

Jiří z Poděbrad vzpurného duchovního nejprve vězní v Praze, po pár měsících ho nechá převézt do Litic, kde kněz nejspíš roku 1453 umírá.

Sídlo hodné vládce

Dělníci v potu tváře pokračují v přestavbě východočeského sídla. Když je Jiří z Poděbrad roku 1458 zvolen novým českým králem, rozhodne se tomu přizpůsobit i své hlavní sídlo, které v rámci rodiny získal zpět. Z Litic by rád udělal druhý Karlštejn.

„Říká se, že to bylo proto, že tam chtěl umístit české korunovační klenoty,“ míní současná publicistka Tereza Brázdová. Přenést sem navíc chce i zemské desky. To se ale nikdy nestane.

Jiří sice hrad roku 1468 výrazně rozšíří a zkrášlí, reprezentativnímu sídlu Karla IV. se ale rovnat nemůže. Podle historika Bohuslava Balbína (1621–1688) zde alespoň uloží část svých cenností. O co konkrétně šlo, se bohužel neví.

Zrod církve

Se zamyšleným výrazem ve tváři se Jiří z Poděbrad prochází po okolí Litic. Vzhledem k tomu, že je malý a dost korpulentní postavy, začnou ho při výšlapu na jeden ze zdejších kopců pobolívat nohy. „Dostaňte mě nějak dolů,“ obrací se na své sloužící.

Ti údajně z větví vyrobí improvizované sáně a krále na nich dopraví zpět na hrad. Zdejšímu vrchu se prý od té doby říká Královská splž. Litice se za Jiříkova panování zapíšou do dějin ještě jednou důležitou věcí.

Panovník totiž do blízké vsi Kunvald vykáže jistého Řehoře (1420–1474), který zde roku 1457 zakládá jednotu bratrskou.

Jen pro služebnictvo

Kdysi výstavní Litice rychle chátrají. Po smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471 zdědil panství jeho nejstarší a zřejmě hendikepovaný syn Boček (1442–1496), který hrad nadále používal jako hlavní rodové sídlo.

Dokonce nechal zapsat, že všechny důležité listiny musí být uloženy na Liticích. Na konci 15. století se ale rodina dostala do tak svízelné finanční situace, že hrad musela prodat.

Nejprve ho nabídla králi, ten o něj ovšem neměl zájem, a tak nakonec skončil v rukou bohatých Pernštejnů. „Ti novým sídlem panství učinili Potštejn,“ píše současný historik Petr Vorel. Na Liticích tak od té doby bydlí jen služebnictvo.

Od 16. století pak hrad chátrá. Před úplnou zkázou ho zachrání až opravy na konci 19. století a ve 30. letech 20. století.

Foto: wikipedia.org, pinterest.com, frenchdailynews.com, hrady-zriceniny.cz