„Vzdát se?! S kým si myslíte, že mluvíte. Vyřiď svému hejtmanovi, ať mi políbí p*del!“ vysměje se německý rytíř Götz von Berlichingen výzvě nepřítele, aby složil zbraně.

Je podle všeho úplně prvním člověkem, který kdy tuto dodnes známou a jazykově univerzální nadávku vyřknul. Německý Robin Hood s železnou protézou místo ruky se skutečně s ničím a nikým nepáře.

Životní příběh německého rytíře Götze von Berlichingena (asi 1480–1562) trochu zní, jako kdyby ho napsal hollywoodský scenárista.

Bohatým bere a chudým dává, nepřátelům cynicky odsekává, a hlavně se s vervou vrhá do každé bitvy, která se namane. A nutno říct, že jich není zrovna málo.

Berlichingen se na válečném poli objevuje téměř 50 let, což je v 16. století více, než se mnozí vůbec dožijí. Co na tom, že má místo jedné ruky funkční železnou protézu.

Když se totiž „Železná pěst“, jak se rytíři začne příznačně přezdívat, objeví na bojišti, nepřítel udělá nejlépe, když rovnou vyvěsí bílou vlajku.

První děsivé zkušenosti

Götz von Berlichingen se narodil do bohaté šlechtické rodiny. A jak je tehdy u synů v aristokratických kruzích dobrým zvykem, již v mládí se nechal zapsat do armády Svaté říše římské.

První válečné zkušenosti získává ve švábské válce (1499) a rovnou je zde konfrontován se všemi jejími hrůzami. Během jedné z bitev pod ním zastřelí koně. Též je svědkem, jak vyděšení sedláci ze strachu před vojáky páchají sebevraždy.

Nedlouho poté dá Berlichingen císařské armádě vale a spolu s dalšími jemu podobnými udatníky založí družinu žoldáků. K čertu s politikou, od nynějška budou bojovat za toho, kdo dá nejvíc peněz…

Zrod Železné pěsti

Netrvá to dlouho a o služby žoldnéřského oddílu projeví zájem bavorsko-mnichovský vévoda Albrecht IV. (1447–1508). Právě v jeho službách přijde Berlichingen o ruku.

Během bitvy u bavorského města Landshutu se dostává do kanonády nepřátelských děl, z nichž jedno mu doslova ustřelí pravou paži až k lokti. Pro kohokoliv jiného by takové zranění znamenalo konec vojenské kariéry, ne tak pro Berlichingena.

U řemeslníka si nechá zhotovit dvě protézy, přičemž jedna z nich je na svou dobu skutečně převratným technickým dílem. Díky sérii pérek totiž může její nositel ohýbat prsty a do ruky tak uchopí štít, jezdecké otěže nebo třeba brko na psaní.

Německý Robin Hood

V následujících letech si Berlichingen počíná jako nefalšovaný zbojník. Nejenom, že okrádá a někdy i unáší bohaté šlechtice, ale po vypuknutí selského povstání v Německu se v roce 1525 postaví do jeho čela.

Proti císařské armádě ale mají chabě ozbrojení rolníci pramálo šancí. Po nevyhnutelné porážce se Berlichingen překvapivě ze své účasti na vzpouře umně vylže a vyvázne tak pouze s pokutou.

Ostře šlehat jazykem jako bičem je vůbec jednou z jeho největších předností. Když ho jednoho dne obklíčí nepřátelské vojsko a vyzve ke složení zbraní, rytíř je pohotově odbude s tím, ať mu raději „políbí p*del“.

Nedlouho poté pověsí meč i protézu na hřebík a užívá si zaslouženého odpočinku na hradě Hornberg (dnes v Bádensku-Württembersku). Přesto se na bojiště ještě jednou vrátí, a to když se do Evropy začnou cpát Turci.

V roce 1542 se jim postaví v Uhrách a když je dobojováno, vrátí se zpět na svůj hrad.