„K čertu s tím,“ uleví si římský císař Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) a setře si z čela studené krůpěje potu. Už od večera ho sužují šílené bolesti břicha. Zvrací, bolí ho hlava a špatně se mu dýchá. Krátce nad ránem umírá.
Vše nasvědčuje tomu, že podlehl náhlé nevolnosti, která ho postihla po jídle – ostatně v 64 letech už nebyl nejmladší. Nicméně už krátce po jeho smrti se začne v Římě spekulovat, zda mu na onen svět nepomohl někdo z jeho nepřátel.
V hledáčku pomlouvačů se záhy ocitne císařova prohnaná čtvrtá manželka Agrippina (asi 15–59), kterou z podlého činu historikové ostatně podezřívají dodnes. S největší pravděpodobností svému muži podala jedovaté houby.
Novým vládcem Říma se po Claudiově smrti stává její 17letý syn Nero (37–68).
