Císař Matyáš je rudý zlostí. Bohatství státní kasy povážlivě klesá a jemu je jasné, kdo v tom má prsty. „Ti proklatí Taxisové,“ praští rukou do stolu. Právě oni se totiž starají o provoz poštovních linek, výdaje na jejich údržbu ale neplatí. Do kapsy jim plynou jen tučné zisky! 

Počátky výměny informací sahají hluboko do historie. Stálé profese poslů existují už ve starověké Persii, Egyptě i Římě a nejinak je tomu ve středověku.

Pevnou pozici v evropském poštovnictví si však vybuduje až šlechtická rodina Thurn-Taxisů, která v 15. století získává výhradní právo na jeho provozování. „Provozovat poštu, to musel být vskutku dobrý byznys,“ míní současný publicista Josef Veselý.

A toho si je slavný rod poštmistrů dobře vědom. Rozjíždí podnikání skutečně ve velkém – počátkem 17. století už zaměstnává více než 20 000 kurýrů!

Služba pro válku

Rodina Taxisů má dlouhý a poměrně rozvětvený rodokmen, zmínky o jejich prapředcích se objevují už okolo roku 1100. Slavným se však tento rod stává až v polovině 15. století, kdy římskoněmecký císař Fridrich III. (1415–1493) pověří Rogera de Taxise (1440–1493) úkolem zorganizovat speciální poštovní linku, která by zajišťovala v době jeho válečného tažení do Itálie spojení s Tyrolskem a Štýrskem.

Taxis vsadí na osvědčený způsob – na trase zřídí stanice, v nichž se střídají jezdci i koně. Pro velký úspěch pak zavede podobnou trasu také z Rakouska do Nizozemí.

Evropský monopol

Práce jde od ruky i jeho potomkům, kteří brzy zorganizují propojení dalších měst. V roce 1615, za vlády císaře Matyáše Habsburského (1557–1619), vliv rodiny ještě vzroste – získá totiž dědičný monopol na úřad generálního poštmistra.

Podmínky smlouvy jsou ale poměrně přísné, udržením listovního tajemství počínaje a budováním nových poboček konče. Taxisové jsou však v oboru kovaní, poštovní síť neustále rozvíjejí a svou nadvládu nad poštovními linkami dokážou obratně využít.

Postupně vybudují důmyslný systém, z něhož jim plynou tučné zisky. „Brali výtěžek z poštovného, přičemž údržbu a provoz poštovních spojů hradila státní komora.

Zisk z poštovnictví státní pokladně tedy unikal, a ještě na ně bylo třeba doplácet,“ přibližuje Veselý. Taxisové tak poměrně rychlým tempem ruinují státní kasu a císaře tlačí až do pozice svého dlužníka!

Štědré odstupné

„Takhle to dál nejde!“ rozčiluje se císař a volá po radikální změně.

Titul generálního poštmistra, a tedy i poštovní impérium, si ale Taxisové udrží až do roku 1867. Až tehdy se pruskému státu konečně podaří od šlechtického rodu odkoupit všechny poštovní linky na území Německa spolu s právy na jejich provozování.

Taxisové si ale zoufat nemusejí. Stát jim za jejich podnikatelský monopol zaplatí neslýchané tři miliony stříbrných tolarů, za což si v té době můžou koupit třeba celé město!

V rakouských a českých zemích ale spadá správa poštovních záležitostí už dávno do rukou jiného rodu – svobodných pánů Paarů, a to od roku 1630.

Foto: meisterdrucke.com, wikimedia.org