V polovině 18. století se Francie dozvídá o své nové kolonii v Tichomoří, za jejíhož zakladatele se vydává markýz de Rays. Později místo dostává název La Nouvelle France – Nová Francie.
Nejedná se však o ráj na zemi, nýbrž o nejrafinovanější podvod v dějinách kolonizace.
Francouzský dobrodruh markýz de Rays (1832–1893) pochází z Bretaně. Již od mládí ale cestuje po Spojených státech, Senegalu, Indočíně a nějakou dobu žije také na Madagaskaru. Všude ovšem hledá pouze jedno – peníze a slávu.
Po řadě neúspěchů se vrací zpátky do Francie, kde zakládá rodinu. Netrvá však dlouho, a jeho pozornost si získá tehdy opuštěné souostroví v Pacifiku, pro které se později vžije označení Bismarckovo a stane se součástí Papuy Nové Guineje.
Vlastní království
Markýz je objeveným souostrovím, o němž se pouze doslechl, dočista fascinován. Nejenže nikomu v dané době nepatří, ale zdá se být jako ideální místo pro založení země, která bude zároveň sloužit jako jeho malé království.
Víc než tuto vizi nepotřebuje… „Žil jsem zrovna poblíž Paříže, když mi de Rays psal o svém šíleném nápadu.
Byl docela ohromen, když jsem mu sdělil, že zřejmě nikdy nedostane povolení k vytvoření takového území,“ vysvětluje George Collingridge, jeho anglický přítel. Markýzova fantazie začíná pracovat na plné obrátky.
Nejdříve vytváří smyšlený přístav, který bude hlavním střediskem této bezejmenné říše. Nazve ho Port Breton.
Dokonalé město
V různých časopisech následně o něm zveřejňuje články. Lidé se dočítají o úžasném místě, kde se nacházejí velkolepé budovy, čistá příroda a znamenité pracovní příležitosti pro každého.
Později markýz přidává i vymyšlené ilustrace města a důkladný popis zdejších ulic a pozemků. Stránky magazínů vytváří dokonalý popis něčeho, co ve skutečnosti neexistuje. To ale markýze netrápí. Konečně se mu povedlo něco, co mu přináší obdiv.
Lidé nejen ve Francii jeho články milují a touží vědět víc. De Rays se odhodlá k dalšímu kroku…
La Nouvelle France
V průběhu roku 1879 začíná vydávat obsáhlý měsíčník, plný bohatých ilustrací, jehož název zní La Nouvelle France – Nová Francie. Pojmenování má úspěch, a tak je přiděleno i celé kolonii, která se rychle „rozrůstá“ za hranice Port Bretonu.
A ještě v témže roce kupuje ve fiktivním přístavu pozemek za půl milionů franků zhruba 3000 lidí. Francouzi, Belgičani či Italové se vzápětí vydávají za vysněným rájem. Namísto plně rozvinutého města je po příjezdu do Tichomoří ale vítá hustý prales.
„Přijeli jsme do Port Bretonu 15. srpna 1881 a jaké zklamání nás čekalo. Z ráje se stalo peklo!“ vzpomíná později jeden z kolonistů. Mnoho z nich raději prchá do Austrálie. Ti, co zůstanou, kosí malárie.
Hrstka přeživších je o několik měsíců později zachráněna, ale v té samé době už směřuje k Port Bretonu další stovka nových osadníků. Čeká je stejný osud.
Ve chvíli, kdy se Evropou roznese šokující zpráva o markýzově falešné kolonii, začíná veřejnost doslova šílet. Nikdo nechce uvěřit, že by mohlo jít o podvod. Po jeho potvrzení se rozjíždí hon na de Rayse.
Nakonec je zatčen ve Španělsku, vydán zpátky do Francie a následně odsouzen ke čtyřem letům vězení.
*** Literární inspirace ***
* Aféra s kolonií Nová Francie překvapila mnoho lidí. Našli se ti, kteří markýze nenáviděli, ale také ti, pro které se stal inspirací.
* Příběh ulhaného šlechtice neunikl pozornosti třeba uznávaného francouzského spisovatele Alphonse Daudeta (1840–1897).
* Ten podle něj píše román Přístav Tarascon. Jeho hlavní hrdina Tartarin de Tarascon přichází s nápadem na výstavbu své kolonie.
