Během procesu v Kostnici Jana Husa všemožně podporuje. Také mu slíbí, že se vzdá služby u Zikmunda Lucemburského. Václav z Dubé však své slovo nedodrží. Nejspíš o tom ani vážně neuvažoval, své politické kariéry se prostě nevzdá.

Na smrt odsouzeného Husa ale zřejmě nechtěl ranit a dopřál mu potěšení z iluze, že se zřekne toho „strašlivého zloducha“.

Pochází z vlivného a rozvětveného rodu pánů z Dubé, jehož členové se pohybují v těch nejvyšších společenských kruzích. Historické prameny o dětství a dospívání Václava z Dubé (1380/1390–asi 1424) víceméně mlčí.

Někdy na počátku 15. století se však bystrý mladík a přesvědčený katolík dostává – zřejmě s pomocí svých strýců – ke dvoru Václava IV. (1361–1419).

Zařadí se mezi kritiky vlády českého panovníka, který se nezabývá závažnými problémy v zemi a přehlíží zájmy domácích pánů. Svou nespokojenost vyřeší odchodem z Prahy, byť se nedá vyloučit, že mu nic jiného nezbývalo.

Možná už pro něj jednoduše nebylo u dvora místo, protože Václav IV. se začal obklopovat šlechtici z nižší šlechty. Buď jak buď, Václav z Dubé se o svou budoucnost bát nemusí. Vstoupí totiž do služeb uherského krále Zikmunda Lucemburského (1368–1437).

Přiveze mu glejt

Vede si víc než dobře. Z bezejmenného dvořana se během krátké doby vypracuje na jednoho z nejvlivnějších úředníků ve městě Komárně (na jihu dnešního Slovenska). Král Zikmund na něj hodně spoléhá, v roce 1413 ho vyšle na válečné tažení proti Benátkám.

Napřesrok je ale Václav odvolán k jinému úkolu. Doprovází Jana Husa (asi 1369–1415), který byl pozván na koncil v Kostnici, aby tam obhajoval své „kacířské“ učení. Do města u Bodamského jezera mu posléze také přiveze ochranný glejt, vystavený Zikmundem.

Byť je Václav katolík, k Husovi má blízko. Mistr Jan ho v dopisech opakovaně nazývá svým přítelem.

Neustoupí ani o píď

V Kostnici na svobodě dlouho nezůstane. Pod falešnou záminkou pokusu o útěk z města je Hus zadržen a uvězněn. Václav z Dubé se k němu dostane až po několika měsících. „Viděl jsem ho plakati, když se mnou mluvil,“ vzpomíná Jan na jeho návštěvu.

Později, během Husova procesu, se potkají ještě několikrát.

Naposledy za ním spolu s Janem Kepkou z Chlumu (†asi 1425) přijdou 5. července 1415. „Cítíš-li, že jsi v některých věcech z oněch, které se ti vytýkají, vinen, nestyď se dáti se o nich poučiti a je odvolati.

Pakli však se necítíš vinen tím, co se ti vytýká, žádným způsobem nejednej proti svému svědomí a nelži před tváří boží,“ řeknou mu se slzami v očích. Odpoví jim tak, jak čekali. Svoje učení odvolá, pokud ho někdo přesvědčí, že se mýlil. Nazítří je Jan Hus jako nenapravitelný kacíř upálen…

Kariéry se nevzdá

Hus byl přesvědčen, že ho král Zikmund při procesu v Kostnici zradil. „Nezůstávejte v jeho službách, věnujte se rodinnému životu,“ nabádal krátce před smrtí Václava.

Pán z Dubé mu to slíbil, ale… Brzy se skutečně ožení, ovšem Lucemburkovi bude sloužit dál. Je pragmatik a nechce si pokazit kariéru. Vždyť politika je pro něj životním posláním!

Ze stejného důvodu nejspíš ani nepřidá svůj podpis pod stížný list proti upálení mistra Jana Husa, který na podzim 1415 pošle kostnickému koncilu více než 400 českých a moravských šlechticů. Opatrný přístup se Václavovi každopádně vyplatí.

Povýší na komárenského župana (správce) a stává se vojenským velitelem několika hradů v Uhrách. Zikmund mu důvěřuje natolik, že z něj udělá svého blízkého rádce a dosadí ho do královské rady.

Po dobrém to nejde…

Václav IV. v srpnu 1419 umírá a záhy v Čechách vypukají husitské války. Na český trůn by měl usednout Zikmund Lucemburský, ovšem stoupenci kalicha tuto variantu odmítají.

Rozbouřené království dočasně spravuje skupinka šlechticů, přičemž do úřadu nejvyššího zemského podkomořího nastupuje ještě v roce 1419 Václav z Dubé. Účastní se rokování znesvářených stran, ale dohodu se jim uzavřít nepodaří.

Zikmund se proto rozhodne získat trůn silou. Postaví se do čela první křížové výpravy proti husitům, kterou v březnu 1420 vyhlásí papež Martin V. (asi 1369–1431). Do válečných operací v Čechách se zapojuje i Václav z Dubé.

Současně se ale dalším vyjednáváním snaží zabránit nejhoršímu. Jakožto nejvyšší purkrabí (nejvýznamnější zemský úředník Českého království), kterým byl jmenován na jaře 1420, se pokouší přimět radikální husity k dohodě s Lucemburkem. Marně.

Zikmund proto oblehne Prahu. V bitvě na Vítkově však jeho rytíři utrpí porážku, následně král ztrácí i Vyšehrad, a první křížová výprava proti husitům tak skončí neúspěchem.

Odměna za služby

Zikmund se nevzdává. Nepřestává doufat, že husity zlomí silou. Jenže ani další křížová výprava proti „kacířům“ z Čech, zorganizovaná v roce 1421, mu vytoužené vítězství nepřinese.

Václav po celou dobu věrně stojí po jeho boku a Lucemburk se mu za to opět bohatě odmění majetky i výnosným úřadem na Moravě. Tam se ale pán z Dubé příliš nezdržuje. Častěji pobývá v Uhrách.

Od roku 1424 působí na radnici v Budíně (dnešní Budapešti) a dle potřeby je k ruce svému králi. Brzy od něj získává do zástavy hrad Žleby u Čáslavi.

Příslušný zápis je vůbec poslední zmínkou o Václavovi z Dubé, z čehož vyplývá, že Zikmundův blízký rádce krátce poté nejspíš zemřel…

Foto: Wikipedia Commons