Maruška s pláčem utíká do lesa. „Pamatuj! Bez jahod se zpátky nevracej!“ zní jí v uších výsměšný hlas macechy. Jenže kde má nasbírat sladké, červené jahody, když mrzne, až praští? Kdyby se tak mávnutím kouzelného proutku únor proměnil v červen, zadoufá děvče…

Přání ubohé dívky naštěstí nevyjde na prázdno. V lese potkává 12 měsíčků, kteří jí pomohou s jejím trápením. Zima na chvilku zmizí a Maruška nasbírá jahod celý košíček. Když ho přinese maceše, ta může vzteky puknout.

Spíš jde o horory

Sotva se lidé naučí mezi sebou dorozumívat, už si vyprávějí příběhy s různými motivy, předchůdce dnešních pohádek.

„Někteří badatelé tvrdí, že pocházejí už z doby železné nebo doby bronzové, někteří kladou počátek pohádek do neolitické revoluce, do počátků zemědělství,“ tvrdí současný etnolog Petr Janeček.

Původní pohádky připomínají spíše horory a nejsou určeny pro děti. Teprve později v nich začne vítězit dobro nad zlem. Jejich motivy od sebe přebírají jednotlivé národy. Existuje tedy nějaká pohádka, kterou lze považovat za ryze českou?

Ano, i když její první záznam ze 14. století zabere sotva pár řádek a připomíná spíše telegrafickou zprávu…

Jahody v zimě

Jeden z prvních absolventů pražské univerzity a autor textů pro výuku latiny Bartoloměj z Chlumce, řečený mistr Klaret (asi 1320–1370), zaznamenává v roce 1366 do svého spisu Exemplarius auctorum (Vzorník autorů) krátké příběhy…Podle Janečka jde o takzvané exempla – kazatelské překlady, kterými hlavně františkáni a dominikáni rádi zpestřovali svoje naučná lidová kázání.

„Jakási žena poslala dceru sbírat jahody v měsíci únoru. Ta, když přišla do lesa, spatřila dvanáct plešatých starců, sedících okolo ohně. Dala jim dobré jitro a jeden z nich: »Co hledáš?« Ona odpověděla: »Sbírám jahody.«

Únor jí řekl: »Trhej.« A ona vzala a donesla matce — a tak se divily,“ vypráví český překlad Klaretova latinského příběhu s názvem Jahody v zimě, pod nímž je roku 1924 podepsán literární historik Václav Flajšhans (1866–1950).

Motiv macechy

Janeček se domnívá, že jde o předlohu pro první pohádku s opravdu českým původem, neboť se tento příběh nikde v cizích pramenech neopakuje. Z krátkého naučného textu se vyvine pohádka O dvanácti měsíčkách.

Její asi nejznámější podobu při svém putování venkovem vyslechne a ve své knize pohádek lidem převypráví spisovatelka Božena Němcová (1820–1862). Hodná a skromná Maruška v jejím příběhu nemá lehký život.

Zlá macecha dává přednost svojí dceři Holeně. Obě nenávistné ženy se předhánějí v tom, jak Marušce co nejvíc uškodit. Vymyslí pro ni hned tři úkoly, které považují za nesplnitelné. Uprostřed kruté zimy má dívka přinést fialky, jahody a jablka.

Díky 12 měsíčkům vše zvládne a po zlé maceše i její dceři se slehne zem. Dobro nad zlem vítězí.

I když příběh s jahodami je možné považovat za naši pohádku, motiv zlé macechy, která trápí svoji nevlastní dceru, se jako červená nit vine i dětskou literaturou jiných evropských zemí. Hodně se objevuje například ve slovinských pohádkách…

*** Svázaná chodidla ***

* Pohádka O Popelce má pravděpodobně svůj původ až v daleké Číně. Napovídá tomu Popelčin malinkatý střevíček, který odkazuje na tamní tradici svazování dívčích chodidel.

* Malá nožka představovala v Číně symbol krásy, proto tam deformovali dívkám nohy už v 10. století…Ovšem motiv střevíce, podle kterého má hrdina najít dívku svého srdce, se vyskytuje třeba i v egyptských lidových příbězích.

* V Evropě pohádce zajistili popularitu němečtí bratři Grimmové, v českých zemích pak opět Božena Němcová.