„Kupte si kvalitní kůži!“ rozléhá se tržištěm v jihočeských Miroticích. „Vejce! Zelenina!“ překřikují se trhovci. Na náměstí se to jimi jen hemží. Plné ruce práce má i mladý Matěj Kopecký.

Probírá se stovkami knoflíků a trsy velbloudí srsti a rovná si je na pultík před sebou. Tahle práce mu ale nevoní… 

Říká se, že mladého Matěje (1775–1847) dovedla k loutkářství pouhá nutnost uživit a zabezpečit rodinu. Koneckonců, dětí má hned 15. Možná se v něm ale ozve jen neklidná krev a touha vyzkoušet něco neobvyklého.

Tak jako tak si jeho břitký humor oblíbí nejen vesničané, ale i vznešené publikum. Vždyť hostem některých jeho představení je i sám ruský car nebo kníže Metternich (1773–1859). Kopeckého cesta k divadlu přitom není vůbec snadná. Začíná totiž jako obyčejný kramář a cestář!

Na 11 let na vojnu

Matěj Kopecký přišel na svět v roce 1775 v rodině chudých komediantů. Škola ho baví, ale má k ní pramálo příležitostí. Už v 16 letech se totiž z vůle svých rodičů stane poddaným na malém panství v Lažanech na Strakonicku.

Odtud pak odejde do Prahy, kde se vyučí hodinářem, a ve svých 21 letech se přižení do Mirotic nedaleko Písku. „Vzal si Rosalii Holzäpfelovou, dceru kramáře, díky níž se stal mirotickým měšťanem.

Jeho tchán mu totiž přepsal polovinu domku v Rybářské ulici,“ zmiňuje se současný historik Libor Vykoupil. Jenže už v roce 1798 je Matěj povolán k píseckému pěšímu regimentu do napoleonských válek. Domů se nakonec vrátí až po 11 letech jako vojenský vysloužilec – invalida!

Šťastný komediant

Válečné zranění ho naštěstí nijak nepoznamená, a tak se vrátí do práce. Prodává knoflíky, velbloudí srst a množství jiných cetek, pranic ho to ale nebaví.

Roku 1819 si proto podá žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení licence k provozování mechanických představení.

„Jako důvod k tomu, že se Matěj po vzoru otce pustil do kočování s loutkami, bývá uváděn požár Mirotic, při němž přišel o veškerý majetek, a tak se rozhodl živit sebe a rozrůstající se rodinu loutkoherectvím,“ píše Vykoupil.

Koneckonců, dětí má spoustu, i když dospělého věku se jich dožije jen šest. V loutkářství se pak komediant konečně najde.

Mluvčí lidu

Jeho obliba navíc den ode dne roste. Hraje ve městech i v nejzapadlejších vesnicích, v hospodách i před vznešeným publikem. Za svůj život uvede tisíce představení pro statisíce diváků, mezi nimiž nechybí ruský car nebo pruský král.

„Hrál i na Hradčanech při korunovaci Ferdinanda Dobrotivého,“ připomíná Vykoupil. Kopecký se tak výrazným způsobem podílí na formování českého lidového loutkářství, které navíc obohatí břitkým humorem.

Právě z jeho hlavy totiž vzejde slavný Kašpárek, který jako mluvčí prostého lidu utrousí na jevišti nejednu uštěpačnou poznámku! V loutkovém divadle navíc pokračují Matějovy děti po dalších šest generací.

Syn Václav (†1862) dokonce začne hry, které ještě později doplní kresby Mikoláše Alše (1852–1913), vydávat, a zajistí tak svému otci nesmrtelnost.

Foto: starytyn.cz, loutkar.eu, wikimedia.org, czechcentres.cz