Přezdívají mu Žralok od Prašné brány nebo Kapitán českého průmyslu. Právník Jaroslav Preiss se nikdy nestane ministrem, přesto více než deset let ovládá prvorepublikovou ekonomiku. A Živnobanka díky němu bude vůbec nejvýznamnější čs. bankou. 

Jaroslav Preiss (1870–1946) pochází z rodiny berního úředníka v Přešticích u Plzně. Rodiče se brzy přestěhují do Domažlic, kde mladík vychodí gymnázium. Absolvuje ho s vyznamenáním, ale profesory tehdy provokuje svými vlasteneckými aktivitami.

Jeho kumpány se při nich stávají vrstevníci z Chodska, budoucí spisovatel Jindřich Šimon Baar (1869–1925) nebo lékař Josef Pelnář (1872–1964).

„Samozřejmě, že se tyto aktivity střetávaly s odmítavým postojem jeho otce, který byl loajálním rakouským státním úředníkem,“ zmiňuje se britský historik Paul Johnson (1928–2023).

Otce zřejmě nejvíc zlobí, že životním vzorem jeho syna se stává strýc Karel Preiss-Heraltický.

Ten v roce 1848 bojoval v Praze na barikádách, byl redaktorem revolučního listu Lípa slovanská a po odhalení příprav povstání v dubnu 1849 uprchl do Francie, kde pak padl v prusko-francouzské válce.

Je nepravděpodobné, že by se s ním mladý Preiss stihl setkat, ale o jeho vřelém obdivu svědčí fakt, že mu dá ve 30. letech minulého století postavit pomník.

Muž s rozhledem

Na studia práv odejde Preiss do Prahy. Ani tady ale nelení a přiřadí se k mladým patriotům, jejichž organizace vstoupí do povědomí veřejnosti jako tzv. Omladina.

Nějaký čas studuje v německém Heidelbergu, kde se věnuje ekonomii, a poslouchá přednášky předních francouzských sociologů na pařížské Sorbonně. Táhne ho to ale zpátky do Prahy, kde začne pracovat jako redaktor Národních listů.

Je zcestovalý a rychle pochopí, že chtějí-li Češi hrát v monarchii rovnocennou roli s rakouskými Němci, nestačí jim kulturní emancipace, ale musejí získat hospodářskou moc. Podnikatele proto vybízí k většímu sebevědomí, hrdosti a průbojnosti.

Právě díky jeho zasvěceným článkům si ho brzy všimnou i ve vedení pražské Živnostenské banky.

Peníze pro prezidenta

Nejprve mu svěří vedení Finančních listů, už tři roky nato je Preiss jmenován ředitelem průmyslového a hypotečního oddělení banky, v roce 1917 dokonce vrchním ředitelem. Stává se nejen velmi bohatým, ale i vlivným.

V řadě velkých firem předsedá správním radám, řídí nejdůležitější podnikatelské svazy. Na politiku se ale dávat nechce. K čemu také?! Udržuje úzké kontakty se všemi jednotlivci hlavních partají i s hradní skupinou.

Prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937) zve na zabijačky a slouží mu jako osobní bankéř. Když potřebuje TGM peníze například na dovolenou, pošle kancléře Přemysla Šámala (1867–1941), aby to s Preissem vyřídil…

Dva dny svobody

V roce 1938 odstoupí Preiss z pozice vrchního ředitele Živnobanky a po okupaci se stáhne na svůj statek v Lavičkách na Příbramsku. Tam ho po válce zatkne nově založená národní bezpečnost. Komunisté se mu snaží prokázat podíl na rozbití republiky, ale marně.

Nakonec ho v dubnu 1946 propustí, ale jen díky svědkům, kteří se za něj zaručují, a chatrnému zdraví. Lékařské konzilium je přímo zděšeno jeho psychickým i fyzickým stavem. Svobody si Preiss už příliš neužije. Umírá dva dny po propuštění z vězení.