„Je to silný alkoholik. Pije denně, klidně litr nebo litr a půl rumu,“ stěžuje si soudu v Brně manželka pana Lojky. Její muž se skutečně už roky topí v depresích. Má totiž za to, že vypuknutí světové války způsobil právě on. Když v Sarajevu špatně odbočil… 

Vyučil se řezníkem a ve svých 21 letech narukoval k dragounskému pluku.

Leopold Lojka (1886–1926) je odvážný a umí to s koňmi, což předvede na vojenských manévrech ve Velkém Meziříčí na podzim 1909. Podaří se mu totiž uklidnit stovku splašených zvířat, která se vylekala rozsvíceného reflektoru.

Smělý muž si tak získává sympatie hraběte Františka Harracha (1870–1937), který ho přijme do svých služeb. V červnu 1914 s ním Lojka odjede na manévry do Sarajeva a jako řidič je k ruce i následníkovi trůnu Františku Ferdinadovi dʼEste (1863–1914). Naneštěstí ho veze v osudný den, kdy je na arcivévodu spáchán atentát.

Tíha svědomí

František Ferdinand dʼEste sedí 28. června 1914 spolu s manželkou Žofií (1868–1914) na zadním sedadle vozu. Lojka míří po sarajevském nábřeží, kvůli předchozí špatné komunikaci ale omylem odbočuje.

Nemůže tušit, že právě v tom místě postává atentátník Gavrilo Princip (1894–1918) a že jeho výstřel zatáhne svět do války. „Stačilo neposlechnout, šlápnout na plyn a možná, možná mohlo být všechno jinak,“ zoufá si později nešťastný Lojka.

Přesto má až do konce života výčitky. „Byl přesvědčený, že kdyby nešlápl na brzdu a jel dál, světovou válku a miliony mrtvých mohl odvrátit,“ míní současný publicista Stanislav Motl.

Královské odškodné

Během procesu s atentátníky vystupuje Lojka jako svědek a pomůže usvědčit Gavrila Principa. Dokonce získá odškodné ve výši 400 000 korun, ze kterého si zařídí hostinec ve Znojmě a později v Brně.

Svým hostům prý často ukazuje část Žofiina zlatého náhrdelníku i zakrvácený ústřižek arcivévodovy kšandy. „Netajil se s těmito dvěma věcmi tolik jako s tím, co viděl a slyšel,“ zmiňuje se jeho současník a novinář Rudolf Těsnohlídek (1882–1928).

Lojka je známý jako rázný krčmář a veselý kumpán, vedení podniku ale zjevně nezvládá. Smutek utápí v alkoholu a občas se v opilosti dopouští excesů a výtržností. V roce 1916 se ožení s Annou Lhotskou (1896–1976), která mu porodí dva syny – Františka a Alfréda. Po smrti staršího z nich se jejich vztah ale rozpadne.

V zajetí démonů

Lojkovi se zhroutí svět. Zůstane sám jen se synem Alfrédem a začne pít ještě víc. Den ode dne rostou i jeho dluhy. „Dne 22. dubna 1926 byla na jeho svršky a jiný osobní majetek dokonce uvalena exekuce,“ uvádí současný spisovatel Jiří Skoupý.

Zadluženému hostinskému nakonec pomůže jeho někdejší zaměstnavatel hrabě Harrach, který mu poskytne půjčku ve výši 7000 korun. Jeho pomoc ale přijde pozdě. Lojkův sebezničující způsob života si totiž vyžádá tu nejvyšší daň.

Stane se tak 18. července 1926. Zatímco kumpáni z mokré čtvrti toho dne v lokále jako obvykle vesele popíjejí, umírá všemi opuštěný a těžce nemocný krčmář asi o půl sedmé večer přímo nad jejich hlavami, v pokoji nad svou restaurací s okny do ulice.

Bylo mu teprve 39 let. Přivolaný lékař pouze konstatuje smrt, jako její příčinu určí chronický zánět ledvin.