„Celé tělo je nástrojem celé duše,“ poučí lékař Jan Jessenius publikum a pak skalpelem řízne do mrtvoly. Místností se začne šířit nepříjemný zápach. Přihlížející si zakrývají obličeje, někteří o krok odstoupí. Dál ale napínají uši. U něčeho takového jsou úplně poprvé… 

Je to nevídané představení. První veřejné pitvě na našem území, která proběhne v červnu roku 1600 ve slavnostně vyzdobené staroměstské Rečkově koleji, přihlíží přes 1000 lidí.

Mezi nimi jsou význační členové české šlechty, vysocí úředníci, radní i vědychtiví měšťané. Na ochoze se prý objeví i staroměstský kat Jan Mydlář (1572–1664), který dodal mrtvolu.

Oním lidským materiálem, na kterém Jan Jessenius (1566–1621) demonstruje svoje lékařské znalosti, je totiž tělo odsouzeného oběšence. Popraven byl jen pár dní předtím.

S pomocí Boží

Šokující podívaná trvá dlouhých pět dní. „Po celý onen čas přispívalo ke zdaru chladno, nutné pro onu záležitost, i noční deště. Stále jasné počasí za dne pak dovolovalo pracovat pod širým nebem,“ popíše později Jessenius.

Během názorné ukázky vyjme všechny orgány, oddělí kosti i svaly a popíše jejich účel. První den pitvá dutinu břišní, druhý den srdce a plíce, třetí den krk, následně pak hlavu, z níž vyjme mozek, a nakonec končetiny. Celou pitvu rozdělí do devíti bloků.

„Tak jsme je tedy, diváci, dovedli ke konci. Pokud jsme v nich prokázali něco vynikajícího, je třeba to přičíst na účet jedině původci a pomocníkovi – Bohu,“ uzavře své představení. Celou přednášku později vydá i tiskem.

Rozřeže i švagra

Jesseniův počin je v Praze přijat rozporuplně. Odborná veřejnost je nadšená, ta laická už tolik ne.

„Taková ohavnost,“ špitají si lidé. Přesto zde mladý lékař provede ještě další dvě veřejné pitvy, a to v roce 1604 a 1605. Poprvé jde o ženu, pak o dítě.

Během jednoho z pražských pobytů soukromě pitvá dokonce svého švagra Adama Felse, který zemřel na skvrnitý tyfus. Věří totiž, že jedině tak lze odhalit pravou příčinu nemocí.

„Jen anatomie vysvětluje, ze které části přichází choroba, a pouze ona ukazuje cestu k léčivým prostředkům,“ vysvětluje.

V rukou kata

Během následujících let Jessenius hodně cestuje, nejčastěji po Uhrách a německých městech, do Prahy se ale pravidelně vrací. V české metropoli se natrvalo usadí v roce 1617, kdy se stane rektorem a kancléřem pražské univerzity.

V posledních letech svého života se však víc než vědě věnuje politice a jakožto zapálený protestant a významný člen stavovského povstání je po bitvě na Bílé hoře odsouzen k smrti.

Na Staroměstském náměstí v Praze je mu v červnu 1621 nejprve vyříznut jazyk, tělo následně rozčtvrceno a vpleteno do kola. Samotnou exekuci provede paradoxně kat Mydlář. Tentýž popravčí, který Jesseniovi dodal „materiál“ pro nejslavnější čin jeho života.