„Ta potvora,“ sykne Zikmund Lucemburský a zatne zuby. Dvořané před ním nenápadně odvracejí hlavy na stranu. Špitají si, co jeho druhá manželka Barbora Celjská provádí za jeho zády. U něj jsou milostné aféry normální, ale ona si tohle veřejně nemůže dovolit!

O půvabu Barbory Celjské (1390/1395–1451), která je dcerou hraběte z Celje a chorvatského bána, vyprávějí její současníci hotové legendy. Štíhlá dívka vyniká bělostnou pletí, kterou prý zdobí několik pih krásy.

Její nastávající, tehdy ještě zatím „jenom“ uherský král Zikmund Lucemburský (1368–1437), si s ní v atraktivním zevnějšku ale v době jejich sňatku v roce 1408 nijak nezadá.

I když je o více než 20 let starší, patří podle dobových pramenů stále ke krasavcům, navíc je jasného ducha, ačkoli mu někteří vyčítají příliš prudkou povahu. Ve chvíli, kdy se do něj Barbora zavěsí u oltáře, oběma to opravdu sluší.

Pro Zikmunda je navíc spojení s bohatým rodem Celjských, mezi jehož panství patří velká část Štýrska, mimořádně výhodné.

Zařídí se po svém

Už dávno před svatbou bylo veřejným tajemstvím, že se Zikmund otočí za každou krasavicí. Na cestách za svými státnickými povinnostmi potkává spousty žen.

Prostitutky nechybí v jeho rozsáhlém doprovodu, v místech pobytu mu štědře nabízejí vnadné dámy z místních nevěstinců. Jeho mladičká choť tráví kvůli manželovým cestám hodně času sama.

Překvapivě ale netropí žárlivé scény jako jiné ženy, ani nepropláče celé noci nad tím, co jí ten její nevěrník páchá. „Když může on, já také,“ rozhodne se a sama se poohlíží po pěkných mužích u dvora, se kterými si během manželovy nepřítomnosti krátí čas.

Na přísná kázání katolické církve o morálce nedbá. Výtky zpovědníků hází za hlavu.

Nevěry toleruje

Barbora v sobě brzy objevuje velkou dávku sexuální náruživosti. Manželovi oplácí stejnou mincí, ale to, co on zvládne hlavně počtem, ona přebíjí spíše společenským postavením a bohatstvím vybraných amantů. Pro milence sahá do nejvyšších šlechtických kruhů.

Na výsluní její přízně se tak hřeje například braniborský kurfiřt Fridrich Hohenzollernský (1371–1440) nebo vévoda Arnošt Habsburský (1377–1424). Manžel Barbořiny avantýry zatím s klidem toleruje.

Sotva jí může vyčítat chování, kterého se sám dopouští. Hlavně ale doufá, že nic nepronikne na veřejnost. „Najděte si v době mé nepřítomnosti nějaké vhodné rozptýlení,“ pobízí dokonce svoji ženu a oba dobře vědí, co má na mysli.

Skandál s rytířem

Barbora zase přimhouří oko nad tím, co se děje poté, když Zikmund opustí jejich manželské lože. Vzájemně si nemají co vyčítat.

Nad nemravností královského páru se pozastavuje dokonce i Enea Silvio Piccolomini, budoucí papež Pius II. (1405–1464). „Cizoložník promíjí cizoložnici,“ konstatuje.

Háček je ale v tom, že na muže a ženy v královském rodě platí dvojí metr. Co se toleruje u mužů, u žen už je nepřípustné. Dámám se nic nestane pouze v případě, že jejich milostné aférky zůstanou pěkně pod pokličkou a neproniknou ven z královské ložnice.

A to se tentokrát neděje. Zvěsti o Barbořině mileneckém poměru s rytířem Janem z Wallenrodu (†1419) již prosáknou na veřejnost.

Kdyby se omezily jenom na šeptandu na uherském královském dvoře, ještě by se nestoudné chování panovnice dalo překousnout, jenže tohle už zavání skandálem. Brzy si o jejím sexuálním apetitu povídají i na ostatních evropských dvorech…

Symbolický trest

„Něco takového je pro Její Výsost nepřípustné!“ křičí rozčilený Zikmund, když se dozví, co se děje. Pro nezvedenou manželku má už přichystaný trest. Vypoví ji do Velkého Varadína (dnešní Oradea v Rumunsku).

Později jí dokonce sebere i její příjmy, které činí 20 000 zlatých ročně. Jinak dobře zajištěné Barbory se tento krok ale nijak zvlášť nedotkne. Manželé se nakonec usmíří, protože pro samotného Zikmunda je jeho choť velkou oporou. Není žádná domácí puťka.

Poradí mu, když je potřeba, a sama umí rozhodnout ve státnických záležitostech, když je její manžel zrovna pryč.

Prostitutek více než kněží

I když se manželé v roce 1419 usmiřují, v nemravnostech pokračují oba dál. Během křížové výpravy do Čech v roce 1420 dělají Zikmundovi společnost prostitutky, které svým počtem ve vojsku převyšují přítomné kněze! Král je při síle ještě v závěru svého života.

Dva roky před smrtí údajně zvládne na jedné ze svých státnických cest obšťastnit prakticky celý nevěstinec.

Aktivní je i Barbora, pro kterou milostný život samozřejmě nekončí ani manželovým skonem v roce 1437. Podle dobových svědectví je také ve vyšším věku velmi pěknou a žádanou ženou, která „čím je blíže hrobu, tím více touží po mužích.“ Tehdejší diplomat Piccolomini o královské vdově dokonce vypráví, že si vydržovala mužský harém.

Když tvrdí, že si intimní mužskou společnost užívala až do smrti, nejspíš však přece jenom trochu přehání.

*** Dcera je usmíří ***

* Ze svazku dvou velmi temperamentních osobností, Barbory Celjské a Zikmunda Lucemburského, se narodila jediná dcera Alžběta Lucemburská (1409–1442).

* Její otec se ve svém jediném potomkovi vidí, po matce zase Alžběta zdědí ráznou a tvrdohlavou povahu. Už od útlého věku se projevuje jako mimořádně energická a velmi schopná mladá dáma.

* Když se její rodiče v roce 1419 rozkmotří kvůli matčině nevěře, tehdy teprve desetiletá dívka dokonce vezme nápravu věcí do svých rukou…Rodiče se intenzivně snaží usmířit, což se nakonec také úspěšně podaří.