Chudí lidé chodí po Praze pěšky, šlechta a bohatí měšťané používají soukromé kočáry. Zdá se, že to tak všem vyhovuje, protože nikdo nevolá po změně.

Povozník Jakub Chocenský přesto chce Pražanům usnadnit život, a v roce 1829 požádá o povolení provozovat v metropoli omnibusy.

Úřady mu vyšly vstříc. Jakub Chocenský získává koncesi na provoz dvou omnibusů (jde o koňmi tažený vůz pro více cestujících). Jeden z nich jezdí v půlhodinových intervalech mezi Staroměstským náměstím a Sněmovní ulicí na Malé Straně.

Bohužel, první pokus zavést v Praze hromadnou dopravu zkrachuje. Už napřesrok Chocenský kvůli nezájmu veřejnosti ztrátové podnikání ukončí.

Pohodlnější náhrada

O provoz omnibusů v české metropoli se později budou pokoušet i další podnikatelé. Zájem o ně ale výrazně vzroste až po roce 1845, kdy je do Prahy přivedena železnice.

V 60. letech 19. století patří k nejvytíženějším linkám omnibusů ta mezi Karlínem a smíchovským nádražím. Jízda ve vozech s neodpruženými koly s železnou obručí ale zrovna není dvakrát pohodlná.

Jako vhodná náhrada se ukáže koněspřežná tramvaj, která začíná sloužit v roce 1875. 23. září se v ní lidé mohou poprvé svézt na trase od dnešního Národního divadla do Karlína.

„Vozy byly poměrně lehké, taky jeden při slavnostním zahájení provozu… vyskočil z kolejí,“ vypráví historik Pavel Fojtík (1954–2023).

Vítězství elektriky

Koněspřežná tramvaj brzy jezdí po celém centru Prahy a zcela nahrazuje omnibusy. Ovšem nakonec i ji převálcuje nedostižná konkurence. Díky vynálezci Františku Křižíkovi (1847–1941) se v červenci 1891 rozjede na Letné první elektrická tramvaj.

„V následujících letech se celý systém koněspřežné tramvaje elektrifikoval s výjimkou Karlova mostu, kde se hledalo vhodné technické řešení.

Na Karlově mostě tak »koňka« skončila až 12. května 1905, a tím i skončila celá koněspřežná éra v pražské městské dopravě,“ líčí Fojtík. Jak se česká metropole rozrůstá, přibývá v ní také tramvajových tratí.

Občas se v předstihu budují na místech, kde ještě není téměř žádná zástavba. Naopak ve čtvrtích, kde by se provoz tramvaje finančně nevyplatil, nasazuje město autobusy.

Ty pravidelně jezdí v hlavním městě od června 1925 a o 11 let později houstnoucí síť pražské hromadné dopravy doplní na vybraných úsecích trolejbusy.

Příliš smělý nápad

Již na konci 19. století se v Praze mluvilo o vybudování podzemní dráhy. V roce 1898 předložil radním konkrétní návrh Ladislav Rott (1851–1906).

Obchodník se železářským zbožím chtěl využít probíhající asanace Josefova a budování kanalizace, jeho nápad však zapadl.

Myšlenka na stavbu pražského metra ožije až v 60. letech minulého století, kdy stávající systém hromadné dopravy přestává dostačovat potřebám metropole.

Jako první je dokončena část linky C. 9. května 1974 – tedy před 50 lety – se po ní rozjely první vagony mezi dnešními zastávkami Florenc a Kačerov.