„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji.
Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo Bill Clinton.
Prezidentské sídlo ve Washingtonu, D.C. je jedním z nejstřeženějších míst na světě. Desítky ozbrojenců hlídají každý jeho kout, uvnitř domu nemůže jít nikdo téměř nikam sám, natož ven. Přísná pravidla musí dodržovat i prezidentská rodina.
Není divu, že takový život není zdejším rezidentům vždy po chuti a někdy si pustí i pusu na špacír. „Připadám si tam jako pták ve zlaté kleci,“ postěžuje si například Ronald Reagan (1911–2004).
Od 80. let minulého století se navíc bezpečnostní opatření ještě zvyšují. A zdaleka nejde o jedinou změnu, kterou washingtonské sídlo za ta léta, co stojí, doznalo. Jenom interiéry se mění s každým novým prezidentem. Bílý dům je plný působivých fakt a čísel…
Architekt předčí ministra
V březnu 1792 se v amerických novinách objeví oznámení o vyhlášení soutěže na nejlepší návrh prezidentského sídla.
Účastní se mnoho architektů, svůj projekt pod vymyšlenými iniciály „A. Z.“ zašle i tehdejší ministr zahraničí Thomas Jefferson (1743–1826). V soutěži však zvítězí irský architekt James Hoban (1755–1831).
Jeho návrh na palác v neoklasicistním stylu je jednoznačně nejlepší. Viditelně se při vytváření nákresů inspiroval sídlem irského parlamentu v Dublinu.
Největší mezi všemi
Ačkoliv si mnozí návštěvníci podobně jako ruský historik Alexandr Lakier (1825–1870), jenž Ameriku procestoval krátce před občanskou válkou, postesknou, že Bílý dům je „sotva vidět“ a je „vhodný spíše pro menší rodinu“, pravdou zůstává, že budova je v době svého oficiálního dostavení (rok 1800) největším obytným domem v USA!
Stěhování do malty
První americký prezident George Washington (1732–1799) v Bílém domě nikdy nebydlel. Stavba je totiž prohlášena za dokončenou až necelý rok po jeho smrti.
1. listopadu 1800 se tak na prahu se zavazadly objevuje až Washingtonův nástupce John Adams (1735–1826). Za pár dní sem přijíždí i jeho žena Abigail (1744–1818).
„Ani jedna místnost není hotova… Nedokončenou audienční síň používám jako prádelnu,“ popíše druhá první dáma své rozčarování.
Vypálí ho Britové
Spory v námořním obchodu a rozdělení sfér vlivu v Severní Americe se stanou příčinou války, která v roce 1812 vypuká mezi Spojenými státy a britskou kolonií Horní Kanada.
Britové se ve třetím roce konfliktu dostanou až do hlavního města nepřítele, které zapálí. Popelem lehne i Bílý dům.
Prezident James Madison (1751–1836) se stihne evakuovat, ale zbytek svého mandátu musí doúřadovat v nedalekém domě virginského plantážníka. Na rekonstrukci Bílého domu dohlíží původní architekt James Hoban.
Nebílý dům
Otroci při stavbě Bílého domu skládají jeden kamenný blok vedle druhého. V tu dobu ještě nemají typicky bílou barvu jako dnes. Jako stavební materiál se totiž používá pískovec z nedalekého lomu a ten má našedlou barvu.
Tradiční zbarvení budova získá až po natření ochrannou vrstvou vápna, později se používá olovnatá běloba. Přes 100 let se však Bílému domu říká jen Prezidentský palác nebo také Exekutivní sídlo.
Změnu názvu, odkazující na bílou barvu jeho stěn, prosadí až v roce 1901 prezident Theodore Roosevelt (1858–1919).
Požár v krizi
„Kanceláře jsou v plamenech,“ zašeptá vrchní sluha Herbertu Hooverovi (1874–1964) na vánočním večírku roku 1929. Prezident na sobě nedá nic znát a spolu se zaměstnanci Bílého domu pospíchá k hořícímu západnímu křídlu.
Než na místo přijedou hasiči, vynášejí oknem sekretáře s důležitými dokumenty. Požár přichází jen pár měsíců po krachu na newyorské burze. Na vině byl podle všeho elektrický zkrat.
Bezbariérová přestavba
V době, kdy se v Německu dostává k moci Adolf Hitler (1889–1945), je v USA zvolen prezidentem Franklin D. Roosevelt (1882–1945), po prodělané obrně upoutaný na kolečkové křeslo.
Díky prezidentovu hendikepu se Bílý dům stane – jako jedna z prvních úředních budov ve městě – bezbariérovým. Roosevelt také dá pod ním vystavět podzemní bunkr pro případ leteckého útoku.
Zážitek jako na lodi
Jednoho dne roku 1947, právě když si prezident Harry S. Truman (1884–1972) dopřává koupel, se celé patro budovy zničehonic o kus propadne. „Najednou jsem si připadal jako na lodi,“ popíše Truman nepříjemný zážitek.
Krátce nato do Bílého domu naběhnou stavební inženýři, kteří po průzkumu seznají, že drží pohromadě již „jen sílou zvyku“. Prezidentskému paláci hrozí celkové zhroucení a s rozsáhlou rekonstrukcí se musí začít okamžitě.
Bílý dům je prakticky vykuchán a uvnitř původní fasády postaven zcela nový prostor s lepší nosnou konstrukcí. Během rekonstrukce se rozšíří i podzemní prostory.
