Jde o zkoušku, podle původního plánu se měly vysílat jen dvě třetiny zápasu. Nicméně průběh živého přenosu předčí očekávání techniků a přiměje vedení televize udělat změnu. Fanoušci u obrazovek nakonec uvidí hokejové utkání ze Štvanice celé…

V květnu 1953 zahájila Československá televize zkušební vysílání, které se napřesrok v únoru změní v „pravidelné“. Z prostor Měšťanské besedy v Praze se vysílá hlavně živě.

Jde zhruba o 80 procent vysílacího času, „zbytek pak patřil zábavě v podobě filmů a předtočených pořadů na filmový materiál“, jak upřesňuje mediální analytik Milan Kruml. Diváci však chtějí více. Volají po živém vysílání z různých událostí a míst v zemi.

Bohužel nějakou dobu potrvá, než to bude technicky možné. První přenosový vůz u nás je uveden do provozu v lednu 1955 a záhy vedení televize zorganizuje zkušební přímý přenos ze sportovní akce.

Vypomůže rozhlas

Volba padla na hokejový zápas mezi výběrem Prahy a švédským klubem IF Leksand, který se uskuteční 11. února 1955 na zimním stadionu v Praze na Štvanici. Čs.

televize tehdy ještě nemá vlastní komentátory, a tak si z rozhlasu vypůjčí Josefa Valcháře (1926–1987) a Víta Holubce (1928 –2013). Režie premiérového přenosu se pak ujme ředitel Televizního studia Praha Karel Kohout (1913–1991). Utkání přenášejí tři kamery.

Každá z nich se soustředí na dění v jedné třetině kluziště, což není zrovna ideální, a brzy se to změní. Valchář s Holubcem „se dívali především na hru a snažili se málo mluvit.

Bylo to úplně jiné než rozhlasová reportáž,“ líčí současný sportovní komentátor Robert Záruba.

Nadšení diváci

Místo dvou třetin, jak bylo původně v plánu, se duel na Štvanici odvysílá celý. „Už v průběhu zápasu přicházely telegramy a zvonily telefony.

Sportovní nadšenci tehdy volali třeba z Českých Budějovic, že mají výborný obraz a jen ať vytrváme, a tak se rozhodlo, že se hokej bude vysílat až do konce,“ vzpomíná Holubec. Nadšené reakce diváků z jižních Čech techniky překvapí.

Nikdo nečekal, že zápas budou moci sledovat i lidé, kteří bydlí tak daleko od Prahy (vzdušnou čarou více než 100 kilometrů). Obecně se totiž předpokládalo, že vysílač na Petříně má dosah jen do okruhu 60 kilometrů.

Lepší než tribuna

Výběr Prahy porazil švédský celek 7:2. Tisk v tehdejším Československu okomentuje výhody přímého přenosu.

„Televizní kamery zachycovaly nejen celkové pohledy na hrací plochu, ale i detaily hry, zejména před brankami, které nemůže většina diváků na tribunách ani dobře pozorovat,“ napíše Lidová demokracie.

Sportovní fanoušci jsou z převratné novinky nadšení. Obchody během několika následujících dní vyprodají veškeré televizory! Je to hlavně kvůli přípravnému utkání čs. reprezentace s Kanadou.

Kdo už žádný přístroj nesehnal a nemá ani lístek přímo na stadion, si musí poradit jinak. Zápas, který 20. února skončí remízou 3:3, sledují houfy fanoušků v ulicích Prahy. Našim reprezentantům fandí u výloh obchodů, kde mají vystavené zbylé televizory…