Zdatný a rozvážný podnikatel, mecenáš umění, politik, hospodář, otec českých lyžníků a nadšený propagátor turistiky. Jan Nepomuk Harrach je osvíceným šlechticem a jeho činorodost udivuje dodnes. Výraznou stopu zanechal hlavně v Krkonoších.
Hrabě Harrach (1828–1909) se narodil ve Vídni jako syn vzdělaného, vlastenecky orientovaného Františka Arnošta z Harrachu (1799–1884) a jeho manželky Anny Marie Terezie (1809–1881), rozené princezny z Lobkowicz.
„Jistě i to se stalo příčinou, proč hrabě záhy začal zvýšenou měrou pociťovat své české kořeny,“ podotýká jeho současný životopisec Jan Luštinec.
Rozhodující vliv tu však má hlavně vlastenecký trojlístek jeho vychovatelů, mezi nimiž zastává nejvýznamnější roli Jan Erazim Vocel (1802–1871), básník, později profesor archeologie a dějin umění na pražské univerzitě.
Staví v horách
Do povědomí v českých zemích mladý Harrach vstupuje především díky svému vlastnictví rozsáhlých statků na severovýchodě Čech. Valnou část roku tráví v Krkonoších, které mu přirostou k srdci. Už v roce 1860 zavede na zdejším panství češtinu jako úřední jazyk.
Značnou pozornost přirozeně věnuje i podnikání. Dá rekonstruovat a rozšířit své pivovary, zejména ten jilemnický, jehož pivo se zařadí mezi nejlepší výrobky své doby. Kromě toho buduje pily a sklárny.
Pro podporu svých podniků dokonce staví hluboko do hor novou železnici. Více než 20kilometrová trať je dokončena roku 1899 a dodnes v členitém terénu propojuje Martinice v Krkonoších s Rokytnicí nad Jizerou.
Průkopník turismu
„Byl z kruhu konzervativní aristokracie téměř jediným, který se asi nejvíce přiblížil citům našeho národa,“ napíše dobový tisk krátce po jeho smrti v roce 1909. Hrabě je coby vlastenecký buditel skutečně neobyčejně aktivní.
V roce 1861 uveřejní výzvu k napsání první české národní opery. Nezapomíná ani na české turisty.
Mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem nechává v roce 1879 vybudovat turistickou stezku (dnešní Harrachova cesta), přičemž důsledně trvá na dvojjazyčném značení, českém i německém.
Neváhá rovněž vykoupit řadu objektů pro turistické útulny, jejichž správu svěřuje místním spolkům. Nejedna dodnes funkční horská chata tak vděčí za své založení právě Harrachovi.
Dělníci na lyžích
Podnikavý šlechtic si přitom dobře uvědomuje, že horskou přírodu je potřeba i chránit. Roku 1904 proto na ploše 60 hektarů zřizuje vůbec nejstarší krkonošskou rezervaci.
Na sever Čech přiveze první lyže pro své dělníky, lyžování se tehdy ujme a rozšíří se mezi všechny vrstvy obyvatelstva. Prostý lid chová hraběte ve velké oblibě.
„Osobně byl hrabě z Harrachu kavalír každým coulem, mužem srdce i ducha jemného, přístupného šlechetnému hnutí,“ líčí ho tehdejší kroniky.
Když 12. prosince 1909 umírá, přijdou se s ním do Horní Branné, kde je v rodinné hrobce pochován, rozloučit davy lidí. Z Prahy dokonce přijede zvláštní vlak s předními reprezentanty veřejného života.