Je prý lakomá, krutá a bezcitná. Uplácí, koho může, a své poddané nijak nešetří. Povídá se, že když její panství zachvátily rozsáhlé selské bouře, přikázala řadu vzbouřenců popravit. Těm ostatním pak nechala uřezat uši či nos!
Po svých rodičích z rodu Lobkoviců zdědí Marie Magdalena (1569–1633) nejen rozsáhlé statky, ale i mimořádný obchodní talent a činorodost.
Její pozdější manžel Jan Rudolf Trčka z Lípy (1557–1634) se jen díky ní jako evangelík nestane po Bílé hoře obětí rozsáhlých perzekucí.
Na nákupu zkonfiskovaných majetků navíc Marie Magdalena zbohatne takovým způsobem, že ji předčí v Čechách snad jedině Albrecht z Valdštejna (1583–1634). Poddaní jí však nemohou přijít na jméno. „Je krutá a zrádná,“ šuškají si mezi sebou. Co se týče dluhů, neodpustí hamižná opočenská paní nikomu ani groš.
Vášeň pro statky
Její otec Ladislav III. Popel z Lobkovic (1537–1609) má kromě ní ještě dalších osm či devět potomků, jeho tmavovlasá temperamentní dcera se mu však podobá ze všech nejvíc. Je bystrá, sečtělá, a především podnikavá.
Když se v únoru 1588 provdá za Jana Trčku z Lípy na Opočně, jednoho z největších boháčů v tehdejších Čechách, polepší si ještě víc. S manželem sdílí nejen evangelickou víru, ale i vášeň pro skupování statků. Doba však protestantům nepřeje.
Je až s podivem, že stále se rozrůstající opočenské panství přestojí bouřlivé časy bitvy na Bílé hoře a následných konfiskací.
Císařská výsada
Magdalena se umně pohybuje na hraně, půjčuje, investuje a bohatne. Dokonce si dokáže vyjednat povolení od císaře a svou evangelickou víru si zachová až do smrti. „Císařský dvůr takových výsad v Čechách a na Moravě nevydal mnoho.
Pouze nejvýznamnější šlechtičny si mohly vykoupit nějakými ústupky právo na náboženskou svobodu,“ zmiňuje se historik Josef Janáček (1925–1994). Naopak její manžel a nejstarší syn Adam Erdman Trčka z Lípy (1599–1634) konvertují po Bílé hoře ke katolictví.
Díky schopnostem Marie Magdaleny však nikdo z nich není perzekvován a téměř žádný majetek jim není zabaven. Obrovské jmění Trčků je tehdy odhadováno zhruba na čtyři miliony zlatých.
A není divu, v kořistnictví překoná Marii Magdalenu jen Valdštejn s Karlem z Lichtenštejna (1569–1627).
Bezoušci a Beznoskové
Její touha po co největších ziscích jde však ruku v ruce s bezohledností. Traduje se, že „zlá Manda“, jak jí lidé přezdívají, je na své poddané velmi tvrdá. Nelítostně od nich vymáhá dluhy a neváhá je trestat i za zcela malicherné prohřešky.
Když v roce 1628 zachvátí její panství v Opočně, Náchodě a Novém Městě nad Metují rozsáhlé selské bouře, využije svých vazeb na Albrechta z Valdštejna a s jeho pomocí si zajistí rychlý vojenský zásah. Řadu sedláků pak nechá bez milosti popravit.
Ti „šťastnější“ přijdou pouze o uši nebo nos – odtud prý pocházejí tehdejší častá příjmení Beznosků a Bezoušků.