V ulicích Prahy není vidět ani živáčka. Na jaře 1680 totiž zasáhne české země ničivá morová epidemie, která si jen v naší metropoli vyžádá skoro 10 000 obětí.
Nemoc se šíří rychle, především kvůli přeplněným ulicím, špatným hygienickým podmínkám a nedostatku léků. Úřady dělají, co mohou. Počátkem dubna dokonce uzavřou pražské městské brány, aby zamezily dalšímu šíření nemoci a omezily kontakt metropole s venkovem.
Na mnoha místech mor zanechá takovou spoušť, že bude patrná ještě roky po odeznění epidemie.
Tragédie ale vede i k duchovnímu obratu jedinců – lidé pořádají různá procesí, usilovně se oddávají modlitbám nebo staví morové sloupy, které se stanou symbolem památky na tuto temnou kapitolu českých dějin.
