Pokouší se zkrotit oheň. Kallinikos z Heliopole pracuje na strašlivé zbrani, která má ničit nepřátelské lodě, a to i pod vodou! Jenže jeho experimenty se trochu zvrtnou.
Místo speciální tekuté „bomby“ řecký architekt vynalezne prskající směs, ze které dnes mají radost děti i jejich rodiče.
S „výbušnou hlínou“ – směsí síry, ledku a dřevěného uhlí – experimentují už staří Číňané. Kromě střelného prachu přibližně v 7. století n. l. (podle některých pramenů to bylo již v 5. století n. l., či dokonce ve 2. století př. n. l.) objeví i první ohňostroje.
Přelomový vynález si bedlivě střeží, a tak se jeho receptura dál do světa nedostane. Nicméně i v Evropě už před mnoha staletími žil „šikula“, který s výbušninami uměl „velké věci“…
Arabové ostrouhají
Konstantinopol ohrožují v 70. letech 7. století n. l. Arabové. Obránci při útocích jejich flotily melou z posledního, nakonec ale město i celou Byzantskou říši zachrání.
Vetřelce zaženou s pomocí řeckého ohně (tekuté zápalné směsi), který údajně vynalezl architekt a chemik Kallinikos z Heliopole (žil v 7. století n. l.).
Podle jiné teorie sice na této zbrani skutečně pracoval, ovšem podařilo se mu namíchat jen směs, která jiskří a prská. Přidá do ní trochu kovových pilin a „nepovedeným“ vynálezem udělá radost alespoň svým sousedům.
Ať už to bylo s Kallinikosem jakkoli, na jeho objevy se ale postupem času zapomene.
Spiknutí nevyšlo
Střelný prach pro Evropu znovuobjeví anglický mnich Roger Bacon (1219/1220–asi 1292). Při pokusech s ním ho napadne vyrobit zábavnou pyrotechniku i první skutečné prskavky.
Oblíbená kratochvíle však na spoustu let zůstane výsadou královského dvora a bohatých šlechticů. Mezi chudinu prskavky rozšíří teprve na počátku 17. století anglický král Jakub I. (1566–1625).
Skupina katolických šlechticů se chystá 5. listopadu 1605 vyhodit do povětří Westminsterský palác v Londýně, a to v době zasedání parlamentu, na němž chce promluvit panovník.
Spiknutí je ale v poslední chvíli odhaleno a ti nejvlivnější rebelové včetně Guye Fawkese (1570–1606), který měl sudy se střelným prachem odpálit, skončí na popravišti.
„Vyrobte a rozdejte mým poddaným tisíce jiskřivých tyčinek (prskavek – pozn. red.)!“ přikáže král. Chce tak s anglickým lidem oslavit své přežití a záchranu monarchie. Neúspěšný pokus o převrat si Angličané připomínají dodnes.
Vždy 5. listopadu, během Noci Guye Fawkese, lidé po celé zemi malují prskavkami obrazce, odpalují ohňostroje a do zapálených hranic vhazují figuríny proslulého spiklence.
Pomohly hvězdy
Nebude to dlouho trvat a prskavky nacházejí oblibu i v dalších zemích. Brzy se bez nich neobejde žádná důležitá oslava. Například Američané s nimi „prskají“ na Den nezávislosti (4. července) již od konce 70. let 18. století.
Celosvětový boom pak prožívají na počátku 20. století a v nově zrozeném Československu se z nich stává jeden ze symbolů Vánoc. Je to i díky filmovým trhákům s tehdejšími čs. hereckými hvězdami…
*** Jablíčka nahradí sklem ***
Sever Alsaska (na východě dnešní Francie) zasáhne v roce 1858 nebývalé sucho.
Urodí se velmi málo ovoce – včetně červených jablek – a všechno nasvědčuje tomu, že o Vánocích si lidé nebudou mít čím ozdobit svoje stromky.
Podle legendy tehdy jednoho skláře z Goetzenbrucku napadne, že by přírodní vánoční ozdoby mohl nahradit koulemi ze skla.
Pár jich vyfoukne, slaví s nimi obrovský úspěch a následně se skleněné baňky masově rozšíří po celé Evropě. K nám je řadu let dovážejí hlavně německé firmy.
V průběhu 30. let minulého století se ale Československo naopak stává jedním z největších vývozců ručně foukaných vánočních ozdob, přičemž převážná část produkce našich sklářů putuje do USA.
