Mezi bratry Joštem a Prokopem Lucemburskými zuří válka. Vleklými boji trpí celá Morava. Šlechta si dělá, co chce, vesnice čelí nájezdům loupeživých rytířů a bezpečno není ani na kupeckých stezkách.

Obětí nejisté doby se stává i hrad Tepenec, který jako jediný na Moravě založil Karel IV.

Jívovská cesta. Významná obchodní tepna vedoucí z Olomouce do Slezska, která existuje již v raném středověku. Jak důležitá je, si uvědomuje i moravský markrabě Karel (budoucí český král a císař Karel IV.; 1316–1378).

V roce 1340 se mladý Lucemburk rozhodne na její ochranu vybudovat hrad, a to na vrchu Tepenci u vesničky Jívová nedaleko Šternberka. Otázkou je, jestli skutečně vyroste na tomto strategicky výhodném místě.

Kopec a jeho okolí totiž patří církvi a Karel si není jistý, zda mu olomoucké biskupství vyjde vstříc…

Biskup problémy nedělá

Všechno šlo naštěstí hladce. Jednání s olomouckým biskupem Janem Volkem (kolem r. 1290– 1351) bylo rychlé, církevní hodnostář svému nevlastnímu synovci problémy nedělal.

Pro plánovanou stavbu Lucemburk nakonec zakoupí celý kopec, a jak upřesňuje současná historička Markéta Tymonová, „ze strany prodávajícího byla transakce podmíněna závazkem, že k území nebude bez souhlasu biskupa přikupováno další zboží a také, že hrad nebude nikdy prodán ani zastaven“.

Záhy se na vrcholku Tepence rozeběhnou stavební práce a hotový hrad dostává jméno Twingenberg. Má dvojité opevnění a příkop vysekaný do skály. Markrabě Karel u něj nechává zřídit tržnici a celnici, jež vybírá poplatky od kupců putujících po Jívovské cestě.

A sídlí zde i kat, který při nástupu do funkce složil přísahu olomouckému biskupovi. K hradu nenáleží žádný další majetek, a právě výnosy z poprav a vybrané clo slouží k zajištění jeho provozu.

Bratrská pře

Z Twingenbergu se stal Karlsburg. Nové jméno mu dá Karlův bratr Jan Jindřich (1322–1375), od roku 1349 nový markrabě moravský, do jehož správy hrad přešel. Právě on vyřeší problém s jeho nedostatečným zázemím.

„Přikoupil… ke kopci, na němž stál, i blízkou vesnici Jívová. Stalo se tak před rokem 1371, kdy máme o Jívové první písemnou zmínku,“ vysvětluje současný historik Miloslav Čermák.

Po smrti Jana Ji ndřicha získává Karlsburg jeho druhorozený syn Jan Soběslav (asi 1355–asi 1380). Uhájí ho před svým starším bratrem Joštem (1351–1411), který si na něj dělá nároky. Alespoň po dobu svého života. Když Jan Soběslav zemře, čekají strážní hrad u Šternberka těžké časy…

Válčí kvůli majetku

Měl tahanice s Janem Soběslavem a o majetek zděděný po otci se Jošt hádá i se svým nejmladším bratrem Prokopem (po r. 1355–1405). Na počátku 80. let 14. století přerostou jejich spory ve vleklou válku, která uvrhne Moravu do chaosu.

Prokop dobude Karlsburg a na základě smíru, uzavřeného v létě roku 1382, si ho smí ponechat.

Jenže klid zbraní mezi oběma bratry dlouho nevydrží a do obnovených bojů zasáhne na konci 14. století Joštův spojenec, uherský král Zikmund Lucemburský (1368–1437).

Jim pověřené vojsko nejspíše v roce 1400 hrad u Šternberka, jemuž se po roce 1391 začalo říkat Tepenec, oblehne a vydrancuje. O pět let později ho Jošt daruje kartuziánskému řádu, který však zpustlý hrad nikdy neobnoví.

A jak dodává současná publicistka Alena Vykydalová, „dnes už z hradu mnoho nezbylo, hora je postupně odtěžována, mnohé ale napověděly o historii místa… četné archeologické výzkumy“.

*** Chátrající zástava ***

„Bude chránit zemskou hranici s Bavorskem, zlatonosnou oblast Kašperských hor i nově zřízenou Zlatou stezku!“ S tímto záměrem zakládá Karel IV. v roce 1356 v šumavském podhůří Kašperk, nejvýše položený královský hrad v Čechách (886 metrů nad mořem).

Sám Lucemburk však na něj nikdy nepřijede a i s přilehlým panstvím ho za určitý peněžní obnos pronajímá tzv. zástavním držitelům.

Stejně se k němu chovají i další čeští králové, a tak není divu, že hrad v průběhu let ztrácí na významu a chátrá.

V roce 1616 zcela opuštěný Kašperk koupí město Kašperské Hory, které ho později nechá zrekonstruovat a stará se o něj dodnes.