Takovou bouři, jaká zrovna panuje v Severním moři, nikdo nepamatuje. Málem v ní ztroskotá i loď s nastávající manželkou skotského krále Jakuba. A co víc, i on sám zůstane uvězněn ve Skandinávii, neboť divoký vodní živel mu nedovolí se vrátit. Jakub věří, že za tím vězí čáry a kouzla.
Hony na čarodějnice v Anglii a Skotsku startují v roce 1590. „Ještě včera mě to bolelo jako čert a dnes?“ volá radostně čeledín a několikrát nohou dupne do země, aby všichni viděli, že svízel je skutečně pryč.
Od bolesti mu pomohla služka Gillis Duncanová. Oba pracují u Davida Seatona ve skotském městečku Tranent. Jejich pán kvůli tomu začne Duncanovou podezírat ze spolčení s ďáblem.
„Když mu nedokázala uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem léčitelské schopnosti nabyla, začal ji surové mučit,“ vypráví americká spisovatelka Guileyová. Obviněná dívka se pak přizná ke všemu, navíc je přinucena jmenovat další osoby.
Tak se do spárů královských soudů dostane množství dalších lidí včetně jisté Agnes Samsonové. Tu spoutají řetězy a nenechají spát, dokud se nezhroutí a nepřizná se k praktikování čarodějnictví.
Začíná proces s čarodějkami z North Berwicku, což je město nadřazené obci Tranent.
Panovníkův zájem
O případ se osobně zajímá i skotský král Jakub VI. (1566–1625). V tu dobu je mladý a sám neví, co si má o věci myslet.
Ačkoliv o existenci čarodějnic nepochybuje (byl v tom vychován), nezdají se mu některé výpovědi obviněných, zejména ta Samsonové. Ta ho však ve finále podrobným popisem svého škůdcovství přesvědčí, že skutečně čarodějnicí je.
Snad opravdu uvěřila, že pravdou si pouze přitíží a přiznáním si naopak zachrání život… Marně. Skončí na hranici.
Jakuba naopak nepřesvědčí výpověď jisté Euphemie Macleanové, která byla obviněna z toho, že se spikla s čarodějnicemi za účelem zabití svého manžela.
Zároveň na ni hodí i to, že způsobila potopení lodi v zálivu mezi Leithem a Kinghornem, při němž zahynulo asi 60 lidí. Ani Macleanová se nevyhne upálení zaživa. Její majetek si přivlastní Jakub.
Ponořený v knihách
Celkem je během northberwických procesů obviněno na 70 osob. Není ovšem známo, kolik z nich bylo popraveno. U krále Jakuba nicméně vzbudí větší zájem o čarodějnictví. Začne hltat všechny knihy na toto téma, které má v dosahu.
Pročítá například spisy Odhalení čarodějnictví od slavného anglického politika a démonologa Reginalda Scota (asi 1538–1599) či Nad praktikami démonů od nizozemského lékaře Johanna Weyera (1515–1588).
Na základě vyčtených vědomostí dokonce v roce 1597 vydá vlastní dílo s názvem Démonologie.
„Jakub v knize uznává, že čarodějnice mají schopnost přivolávat bouři, způsobit nemoc či smrt člověku pálením voskových figurek… Dále tvrdí, že se ďábel zjevuje v podobě psa, kočky, opice nebo jiných zvířat.
Zavrhuje plavání jako zkoušku, která má prokázat, zda je obviněná osoba čarodějnicí,“ vysvětluje Jakubova stanoviska Guileyová.
Rád odhaluje lháře
V roce 1603 Jakub získá i anglickou korunu a rok nato tamní parlament vydává nový zákon o čarodějnictví. Tresty za malichernosti jsou v něm přímo drakonické. Smrt hrozí například i za vyvolávání duchů.
Navzdory očekávání vyhlášení zákona nepodnítí čarodějnické hony ihned. Větší případy se v Anglii vyskytují až od roku 1612. I nadále zůstává Jakubova role v těchto procesech dvojsečná.
Ačkoliv jeho postoj k čarodějnicím zůstává nekompromisní, zároveň je známo, že se snaží odhalovat falešná obvinění. Mnohdy na to ale přijde, až když je oběť po smrti.
Zákon samotný zůstane v platnosti až do roku 1736, kdy ho nahradí nový předpis s mnohem mírnějšími tresty.
Foto: wikipedia.org, pinterest.com, 4bp.blogspot.com, br.de
