Vzduchem létají mince. Lidé se po nich nadšeně vrhají. „Podívej, mám už plnou hrst,“ chlubí se jeden druhému. Jde o to na chvíli odvést pozornost davu, aby neušlapal přemyslovského knížete Břetislava I., mířícího k posvátnému kameni.

„Pojal Břetislava, synovce, a vedl jej na stolec knížecí,“ píše kronikář Kosmas (asi 1045‒1125) o nastolení Břetislava I. (1002/1005‒1055) novým vládcem Čech v roce 1034. Na kamenný stolec jej uvádí jeho strýc Jaromír (†1035).

Z patra knížecího paláce v tu chvíli na shromážděný lid prší peníze – „deset tisíc nebo více“. Muži, ženy i děti lační po nich a na chvíli ztrácejí nového panovníka z dohledu.

Dvojice si díky tomu snadno razí cestu davem, až konečně stane před obrovským kamenným stolcem, na který se Břetislav slavnostně usadí.

Slib věrnosti

Jaromír se otočí ke shromážděnému davu. Déšť mincí ustává a všichni teď zase upírají pozornost k nim. „Hle, váš kníže!“ prohlásí Jaromír. „Krleš, krleš, krleš,“ křičí nadšeně všichni přítomní a vzdávají hold novému panovníkovi.

Jakmile opět ztichnou, následuje přísaha věrnosti. „Přistupte z rodu Municů, přistupte z rodu Těpticů!“ vyvolává Jaromír představitele nejvýznamnějších rodů, aby slíbili Břetislavovi svoji loajalitu po celou dobu jeho vlády.

Kníže jde poté na slavnostní mši a závěrečnou tečku za jeho nastolením obstarají bohaté hody v paláci.

Posvátné místo

Kde se však událost popisovaná Kosmasem přesně odehrála?

Podle kanovníka Vincentia (kolem roku 1130‒1167) se v nitru přemyslovského sídla nacházel „jeden kámen, který ještě teď stojí uprostřed hradu a pro který nejen nyní, ale již odedávna padlo mnoho tisíc mužů…“

Zmiňuje ho v souvislosti s událostmi roku 1142, když dojde k pokusu o svržení knížete Vladislava II. (kolem roku 1110‒1174). Další kroniky tvrdí, že se stolec nalézal na hřbetu Hradčan ještě před jeho osídlením.

Podle současného historika Josefa Žemličky šlo o velký, snad částečně opracovaný balvan, který byl umístěn patrně na posvátném pahorku Žiži, který sloužil už pohanům jako obřadní místo.

Podle jedné teorie je název „Žiži“ odvozenina od slova „žhnouti,“ což odkazuje na oheň spojený s rituály. Další teorie preferuje výklad od slova sedět, tedy usadit nového vládce.

Uprostřed sídla

Pokud by se nalézal v pomyslném středu areálu Pražského hradu, byl by v zadní části Svatovítském chrámu. Jakýsi pahorek archeologové doložili i pod Starým proboštstvím.

Historikové ovšem v určení polohy nejvíce sázejí na místo, kde svatý Václav (asi 907‒935) přikázal vybudovat rotundu svatého Víta.

Ta měla stát na dnešním třetím hradním nádvoří mezi chrámem svatého Víta, knížecím palácem a svatým Jiřím, v současnosti se v tomto místě nalézá Plečnikův obelisk.

Rituál nastolení přemyslovských knížat v místě každopádně přetrvává až od 12. století, poté ho nahradí korunovace.

*** Vévodovi pomůže sedlák ***

* Podobné kamenné stolce se v době knížecích Čech nacházejí v Evropě asi tři. V Rakousku se zachoval stolec korutanských vévodů. Leží poblíž městečka Maria Saal.

* K uvedení vládců do funkce se používal od 7. až do 15. století. Nastolovací obřad líčí kronika Otakara Štýrského (asi 1265‒1322).

* Vévoda Meinhard (1238‒1295) podle ní získává Korutany v léno roku 1286. Obřad proběhne ráno po mši u stolce, který tvoří hlavice římského sloupu iónského stylu.

* Sedí na něm nastolovatel, nejstarší příslušník ze selského rodu, který uvádí vévodu do funkce a tuto úlohu zastává dědičně.

Foto: český institut, kpmk.eu