Nad Paříží už se smráká, ale nad ostrovem Île de la Cité je světlo jako v poledne. Záře, která vrhá stíny na vyděšené obyvatele města, se vznáší vysoko nad střechou legendární katedrály Notre-Dame.
Dokončená gotická katedrála Notre-Dame se odráží v hladině Seiny už sedm století a patří nejen ke chloubám Francie, ale i k nejvzácnějším skvostům evropského středověkého stavitelství.
V pondělí 15. dubna 2019 se však zdá, že pro svatostánek už bude místo jen v učebnicích architektury a v historických filmech. Čtyři stovky hasičů bojují několik hodin se zničujícím požárem, aby zachránily alespoň hrubou stavbu chrámu.
Střecha je nenávratně ztracena, pryč je pyšná vížka, okenní vitráže už roztavené olovo neudrží pohromadě. A co nezničí oheň, dokoná voda ve vzájemném boji živlů. Paradoxně i něco špatného může být k něčemu dobré.
Sotva plameny dohasnou a vychladnou rozpálené zčernalé kameny, vydávají se na místo tragédie nejen záchranáři a stavební experti, ale také archeologové. Katastrofa jim otevírá nové možnosti výzkumu.
Nyní je možné nahlédnout i do dříve skrytých míst a odhalit leccos o historii katedrály…
Dva sarkofágy
Jedním z nejúžasnějších objevů z poslední doby je podzemní krypta v místě křížení hlavní a příčné lodi katedrály, skrývající dvojici olověných sarkofágů. Jedním z pohřbených je kanovník Notre-Dame z počátku 18. století Antoine de La Porte (1627–1710).
Druhé tělo patří prozatím neznámému „rytíři“ s uměle protáhlou lebkou. Jeho pánevní kosti naznačují, že strávil život v koňském sedle. Měl se dožít zhruba 30 let a zemřít už ve 14. století.
Kamenné poklady
Zatímco oba sarkofágy spočívaly zhruba v metrové hloubce pod podlahou katedrály, mnohem blíže k povrchu archeologové objevili řadu úlomků soch včetně kamenné tváře, která zřejmě patřila Ježíši Kristovi.
Také zde narazili na zbytky dekorativní zástěny ze 13. století, která v minulosti oddělovala kněžiště od zbytku katedrály a již nechal strhnout Ludvík XIV. (1638–1715). Jiné její části byly již v minulosti uloženy do Louvru.
Vyztužení železem
Po staletí lidé obdivovali monumentalitu katedrály Notre-Dame. Nový objev prozradil více o použité stavební technologii. Tisíce kovových spon ve zdivu z 12. století, nalezených po požáru, pomohly odhalit tajemství středověkých architektů.
Notre-Dame je zřejmě první gotickou katedrálou, v níž se v takové míře uplatnilo železo ke spojování kamenů.
„Zatímco u jiných staveb se v té době používala dřevěná táhla natažená mezi oblouky, první stavitel Notre-Dame se odvážně rozhodl pro systém využívající odolnější materiál, který se dal snáze skrýt,“ uvádí nová vědecká studie.
Oživené hodiny
Pařížané již oplakali slavné hodiny z 19. století, které byly součástí katedrály. Na rozdíl od jiných částí Notre-Dame k nim chybí technická dokumentace a neprošly ani digitálním zpracováním, takže se zdálo, že jejich obnova bude nemožná.
Krátce po požáru však hodinář a restaurátor Jean-Baptiste Viot (*1967) objevil v dalším pařížském kostele Nejsvětější Trojice, vzdáleném pouhé čtyři kilometry od Notre-Dame, při běžné kontrole inventáře zapomenuté a téměř totožné hodiny.
Ty byly vyrobeny ve stejném roce 1867, stejnými hodináři Collinem a Wagnerem. Okopírovat potřebné součástky tedy bude možné a hodiny se na Notre-Dame vrátí. „Katedrála bez hodin je jako letadlová loď bez letadel,“ tvrdí Viot.
Komplikace jménem vítr
Rekonstrukce zničené vížky je možná jen díky tomu, že se podařilo objevit plány, které v polovině 19. století, vypracoval její architekt Eugène Viollet-le-Duc (1814–1879). Opravy ale narážejí na problémy, s nimiž dřívější stavitelé počítat nemuseli.
Při projektování dřevěné konstrukce nové věže je třeba brát v úvahu změnu klimatu od 12. století. „Specializované výzkumné centrum předpovídá, že v následujících čtyřech stoletích vítr zesílí zhruba o dvacet procent ve srovnání s 19. stoletím.
Tím pádem se výrazně zesílí tlak na jednotlivé díly stavby,“ potvrzuje inženýr Dominique Calvi. Katedrála Notre-Dame má být znovu otevřena na sklonku letošního roku.
Foto: University of Toulouse, Wikimedia.org