Spytihněv se stal novým českým knížetem. Předáky z Moravy na oslavu svého uvedení k moci nepozval. Přijeli by až za několik dní a jemu se zřejmě nechtělo čekat, nejspíš se obával nečekaných komplikací.

Moravany ale o jejich povinnost složit mu slib věrnosti rozhodně nepřipraví. Hodlá se s nimi setkat v neobvyklých kulisách.

Nejspíš v roce 1019 Přemyslovci opět ovládli Moravu, když odtud vyhnali polské posádky.

„Považovali dobytou zemi za kořist a jejich mocenský a správní aparát se rekrutoval hlavně z Čech,“ vysvětluje současný historik Josef Žemlička způsob, jaký noví páni Moravy zvolili vůči původnímu obyvatelstvu.

Neznamená to však, že by Moravané byli hromadně likvidováni nebo končili ve vězení, případně v otroctví. Příchozí Češi je pravděpodobně jen odsunuli na vedlejší kolej a tím je připravili o majetek i moc.

Stejně tak lze předpokládat, že ti „přizpůsobivější“ moravští velmoži si svůj dřívější vliv udrželi i pod přemyslovskou nadvládou. Ať tak, či onak, nově utvořená moravská elita se o svou výsadní pozici dělit nehodlá. Brzy ale nejspíš bude muset…

Nová konkurence

Českému knížectví od roku 1034 vládne Břetislav I. (1002/1005–1055). Na Moravu, kterou mu otec svěřil do správy již dříve, nemá tolik času. Nově na ni bude dohlížet některý z jeho léty prověřených důvěrníků.

Dokončí budování hradské soustavy, která je zde důležitá pro upevnění panovníkovy autority i obranu země. Břetislav s manželkou Jitkou (před r. 1003–1058) zplodil pět synů.

Ve snaze předejít jejich vzájemným sporům krátce před smrtí zavede nový princip nástupnictví. Podle seniorátu (stařešinského práva) má knížecí stolec připadnout vždy nejstaršímu Přemyslovci, v tomto případě jeho synu Spytihněvovi II. (1031–1061).

Mezi tři jeho mladší bratry – Vratislava II. (asi 1033–1092), Konráda I. (asi 1035–1092), Otu I. (1045–1087) – pak rozdělí Moravu, zatímco zbývající Jaromír (asi 1040–1090) se vydá na duchovní dráhu. Moravské velmože tato novinka nepotěší.

Spolu s Břetislavovými potomky totiž do jejich země určitě přijde spousta urozených Čechů, která si bude nárokovat podíl na moci.

Nečekaná pozvánka

Břetislav vytáhl válčit do Uher, jenže na hradě Chrudimi v lednu 1055 onemocní a umírá. V Praze záhy proběhne volba nového knížete, kterým se v souladu s nově zavedeným seniorátem stává Spytihněv II. Slavnostní obřad se odehraje bez účasti moravských zástupců.

Břetislavův nejstarší syn zřejmě s převzetím moci spěchá a nechtěl čekat na jejich příjezd. To ale neznamená, že by ho Morava nezajímala. Opak je pravdou. Jeho bratři mají smůlu, Spytihněv tam hodlá vládnout sám, i když to odporuje zásadám seniorátu.

Jakmile si kníže vyřídí účty se svými nepřáteli v Čechách, vyrazí směrem na Moravu. 300 vybraným moravským velmožům při té příležitosti rozešle listy s příkazem, aby ho pod hrozbou ztráty hrdla přijeli přivítat k Chrudimi.

Proč si vybral zrovna hrad na hlavní komunikaci mezi Prahou a Moravou, je nasnadě. Podle Žemličky „volba Chrudimi… mohla znamenat i něco více: v místě, kde zemřel Břetislav, měli snad předáci z Moravy složit novému knížeti hold a věrnostní přísahy“.

Spytihněv to nejspíš vnímá jako zkoušku své knížecí autority u Moravanů a míru jejich oddanosti.

Vydírat se nenechá

Neposlechli ho! Oslovení moravští velmoži se sice rozjedou k českomoravskému pomezí, na půdu Čech ale vstoupit odmítnou. Zastaví se kousek od zemské brány u Hrutova (poblíž Litomyšle). O důvodu jejich počínání se dá pouze spekulovat.

Vědí, že Spytihněv má v plánu vládnout Moravě sám. S tím problém nemají, koneckonců jeho bratry jako správce ve své zemi také nechtějí.

Rádi by ale na vypjatých vztazích mezi Přemyslovci něco vydělali a svým taktizováním se nejspíš snaží knížete zatlačit do kouta. Tentokrát se ovšem přepočítají, Spytihněv na jejich „hrátky“ nepřistoupí.

Vzpurné předáky zajme a přikáže je rozvést po hradech v Čechách. Jejich zbroj i s koňmi pak rozdělí mezi své lidi. „Považoval tyto velmože za své družiníky a tak s nimi zacházel,“ dodává Žemlička.

Poté český kníže vpadne na Moravu, aby zpacifikoval své bratry. Ani jeden mu odpor neklade. Zatímco Vratislav uprchne do Uher a ve spěchu nechá v Olomouci těhotnou manželku, Konráda s Otou odveze Spytihněv s sebou do Prahy, aby je měl pod kontrolou.

Likvidace se nekonala

Spytihněv dělá na Moravě pořádek a do úřadů dosazuje své věrné. K osudům moravských velmožů zadržených u Hrutova historické prameny mlčí.

Dá se ale předpokládat, že kníže je hromadně zlikvidovat nenechal, o takové události by se nějaká zmínka nejspíš dochovala.

Možné je i to, že většina uvězněných předáků byla dříve či později propuštěna na svobodu a získala nazpět alespoň část svého dřívějšího vlivu. Spytihněv totiž svůj původní záměr přímé kontroly Moravy musí korigovat.

Hrozí, že Vratislav se proti němu spojí s Uhry. Raději se s ním usmíří a v roce 1058 mu vrátí olomoucký úděl. O tři roky později Spytihněv umírá. Na knížecí stolec v Praze usedá Vratislav a Moravy se s jeho souhlasem ujímají dříve vyhnaní Konrád s Otou.

Spolu s nimi sem přijdou jejich stoupenci z Čech, kteří vliv původních moravských velmožů ještě více oslabí…