„Jednou bude víc než královna,“ pronáší jasnovidka v roce 1730 poté, co důkladně prozkoumala ručku devítileté Jeanne-Antoinette Poissonové. Ambiciózní matka děvčátka hned ví, co to znamená. Její dcerka se stane královskou metresou.

Skvělá výchova

Malá Jeanne (1721–1764) roste do krásy. To však k úspěchu nestačí. Rodina jí zajišťuje skvělé vzdělání, srovnatelné s dívkami z aristokratických rodin. Ovládne tanec, zpěv, hru na klavichord, literaturu nebo jízdu na koni.

Vše hlavně díky penězům „strýčka“ Charlese Le Normanta de Tournehema (1684–1715). Movitý finančník je ve skutečnosti milencem její matky.

Svatba nutná

Z měšťanského prostředí je však ke dvoru stále daleko. Je třeba mladou Jeanne provdat do vyšší vrstvy. „Strýček“ Tournehem má naštěstí synovce, pana dʼÉtoilles (1717–1799), který je příslušníkem tzv. úřednické šlechty.

V roce 1741 se koná svatba a mladá paní dʼÉtoilles se brzy stává středem nové společnosti.

Barevný lov

Zámek Étoilles není daleko od Versailles. Jeanne tak zkříží cestu Ludvíkovi XV. (1710–1774) během honů. Jednou jede v růžovém kočáru oblečená do modrých šatů, podruhé v modrém kočáru a v růžových šatech. Na panovníka to zapůsobí.

Když pak náhle umírá jeho dosavadní metresa, mladou ženu, hrající si s barvami, mu ochotně připomíná komorník, její vzdálený příbuzný. Maškarní ples 25. února 1745 už s ní král protančí a zcela jí propadne.

Nenávistný dvůr

V dubnu 1745 se Jeanne Poissonová stěhuje do Versailles a zakrátko obdrží titul markýzy de Pompadour. Nepřátelsky naladěný dvůr s napětím očekává, kdy tato měšťka udělá nějaký přešlap. Žena si musí osvojit přísný protokol.

Se svou inteligencí, a hlavně ctižádostí to však dokáže a během oficiálního přijetí u dvora 14. září 1745 nezaváhá ani na okamžik. Její nepřátelé přesto budou proti ní neustále intrikovat, šířit o ní pomluvy a psát pamflety.

„Není tu nic než sprostota a bezduchost,“ posteskne si jednou Jeanne nad poměry u dvora.

Jako doma

Král u markýzy nachází to, co potřebuje. Klid, domáckou pohodu a rady. Společně se věnují divadlu, zařizování zámků a venkovských sídel, úpravám zahrad.

Jeanne prosluje jako mecenáška osvícenských filozofů, zakladatelka důstojnické školy École militaire nebo porcelánky v Sèvres. To vše ale stojí spoustu peněz, a tak se proti markýze často obrací i hněv prostého lidu.

Nepřátelé na útěku

„Kolikrát jste seděl v Bastile?“ obrací se král na vévodu de Richelieu (1696–1788), odpůrce markýzy. Ten rychle pochopí. Kdo se jí postaví do cesty, musí opustit dvůr. Jeanne je mocnější než královna. Rozhoduje o politice.

Ze „strýčka“ Tournehema se sice stane ministr, ale jinak její rodina z jejího postavení nijak neprofituje.

Chatrné zdraví

Nikdy neměla pevné zdraví. Nejspíš trpí tuberkulózou. Vyčerpaly ji i potraty během vztahu s Ludvíkem. Jako milenka už s jeho sexuálním apetitem nezvládne držet krok. Nepomáhá ani pravidelná konzumace nejrůznějších afrodiziak.

Postupem času se stane „jen“ královou nepostradatelnou přítelkyní, jejíž předčasný skon Ludvík XV. hořce opláče.