Při návštěvě Versailles i dalších zámků v okolí Paříže se živě zajímá o způsob, jakým byla do zdejších zahrad rozvedena voda. „Je to moc drahé a komplikované!“ usoudí nakonec Petr Veliký.
Se znalostmi, které načerpal, se ale může pustit do budování vlastního paláce u Petrohradu. Kolem nového sídelního města ruských carů brzy vyrostou stavby, z nichž se tají dech…
Kateřinský palác
Přání rozmarné carevny
Jeho milenka a matka dvou dcer v roce 1710 slaví 26. narozeniny. Car Petr Veliký (1672–1725) při té příležitosti věnuje Martě Skavronské (budoucí carevna Kateřina I.; 1684–1727) pozemky asi 25 kilometrů jižně od Petrohradu.
Nadšená dáma si zde nechá vybudovat skromné sídlo a položí tak základy Carského Sela (dnešní město Puškin). Místo si zamiluje i její dcera Alžběta Petrovna (1709–1762), udělá z něj letní rezidenci ruských panovníků.
„Navrhněte mi něco překrásného a luxusního!“ požádá rozmarná carevna Bartolomea Rastrelliho (1700–1771). Italský architekt její důvěru nezklame.
V roce 1756 je v Carském Selu slavnostně otevřen rokokový palác, který Alžběta pojmenuje po své matce – Kateřinský. Podle historických pramenů stál 1,2 milionu rublů a Rastrelli při jeho výstavbě využil přes 100 kilogramů zlata!
Návštěvníci luxusního sídla žasnou i nad Jantarovou komnatou, kterou sem carevna nechala přenést.
Alexandrovský palác
Dar nadějnému vnukovi
Vlastního syna považuje za neschopného vládnout Rusku. Mnohem raději má carevna Kateřina Veliká (1729–1796) svého vnuka Alexandra (budoucí car Alexandr I.; 1777–1825).
Osobně dohlíží na jeho výchovu a také mu vybere vhodnou nevěstu – Luisu Bádenskou (1779–1826).
U příležitosti jejich svatby jim v roce 1793 věnuje palác, který se před časem začal stavět v Carském Selu podle plánů italského architekta Giacoma Quarenghiho (1744–1817).
Mladý pár využívá letní sídlo od roku 1796, ovšem o pět let později, když Alexandr I. usedá na trůn, tráví čas raději v Kateřinském paláci.
Dar od babičky panovník věnuje svému mladšímu bratru Mikulášovi (budoucí car Mikuláš I.; 1796–1855), jemuž dvoupatrová budova se dvěma křídly plně vyhovuje.
V dospělosti v ní zůstává od jara do podzimu a pro své děti nechá v hale nainstalovat obří skluzavku. Poslední ruský car Mikuláš II. (1868–1918) pak Alexandrovský palác obohatí třeba o kinosál.
Gatčinský palác
Příbytek pro milence
Zamilovala se do hraběte Grigorije Orlova (1734–1783). Na důkaz své lásky mu v roce 1765 Kateřina II. daruje vesnici Gatčina jižně od Petrohradu.
Carevna současně pověří italského architekta Antonia Rinaldiho (asi 1710–1794), aby pro jejího favorita vybudoval na zdejších pozemcích reprezentativní sídlo.
Gatčinský palác, na jehož výstavbu byl použit i vápenec z nedalekých dolů, je dokončen v roce 1781, nicméně Orlov v něm nikdy žít nebude.
Po jeho smrti carevna odkoupí celé panství nazpět a věnuje je svému synu Pavlovi (budoucí car Pavel I.; 1754–1801). Následník trůnu si stavbu ve stylu raného ruského klasicismu zamiluje a změní ji k obrazu svému.
V areálu nechává vybudovat například velké cvičiště, na kterém se od rána do večera promenádují vojáci. Když se Pavel I. v roce 1796 chopí moci, oficiálně prohlásí Gatčinský palác za letní carskou rezidenci.
Petrodvorec
Kouzlení s vodou
Touží po honosném sídle, jímž ohromí celý svět! Svůj sen si Petr Veliký začíná plnit na počátku 18. století. Pro svou letní rezidenci vybere pozemky na břehu Finského zálivu západně od Petrohradu s mnoha zdroji podzemní vody.
Palácový komplex Petrodvorec (Petěrhof), ve kterém je patrná carova inspirace Versailles i dalšími francouzskými zámky, se buduje od roku 1714. Během let na něm pracuje řada uznávaných architektů včetně Francouze Jeana-Baptisty Le Blonda (1679–1719), přičemž Petr na vše podstatné osobně dohlíží.
Dominantou rozlehlého areálu je barokní palác, dokončený v roce 1721. Dvoupatrová budova odděluje dva parky, v nichž ruský inženýr Vasilij Tuvolkov nainstaluje důmyslný vodovodní systém.
Zatímco v tom Horním využije k napájení menších fontán samospádu, mohutné vodotrysky v Dolním parku fungují na principu spojených nádob. Po smrti Petra Velikého projde carská rezidence dalšími úpravami.
Alžbětě Petrovně se zdá palác málo reprezentativní, a tak mu nechá přistavět dvě křídla a další poschodí.
Zimní palác
Odraz velikosti říše
Nově založený Petrohrad se roku 1712 stává hlavním městem Ruska a spolu s úředníky se sem přestěhuje celá carská rodina. „Potřebujeme novou rezidenci.
Musí ztělesňovat velikost a sílu naší říše!“ rozhodne v roce 1754 carevna Alžběta Petrovna a náročným úkolem pověří Bartolomea Rastrelliho.
Do metropole se sjedou ti nejšikovnější řemeslníci z celé země a v průběhu osmi let vybudují monumentální Zimní palác s více než tisícovkou pokojů a stovkou schodišť.
Ani jemu se později nevyhnou rozsáhlé přestavby, například požár v roce 1837 vážně poškodí téměř celý interiér!
V petrohradské rezidenci budou ruští carové trvale sídlit až do roku 1904, kdy se Mikuláš II. přestěhuje s rodinou do Alexandrovského paláce v Carském Selu.
