Je to ideální místo, dokonale izolované od okolního světa! V minulosti sloužila pevnost Königstein jako státní vězení nebo tábor válečných zajatců. Východoněmečtí komunisté na tuto tradici navážou. V roce 1949 zde zřídí nápravně-výchovné zařízení pro problémovou mládež!
Druhá světová válka se na nich ošklivě podepsala. Řada dětí a teenagerů v poraženém Německu přišla o domov, rodinu, kamarády… V mnoha případech nevědí, jak se s tak velkou ztrátou vyrovnat. Bouří se proti „celému světu“ a nejednou překročí hranu zákona.
Úřady v nově vzniklé Německé demokratické republice (Východním Německu) naloží s problémovou mládeží po svém. V souladu s komunistickou ideologií pro tyto „škůdce“ socialismu vypracují projekt pracovně-výchovných táborů, tzv. Jugendwerkhof.
Ušetří je vězení
Cíl ambiciózního programu je jediný: Převychovat vzpurné chlapce a dívky tak, aby se stali plnohodnotnými (poslušnými) členy socialistické společnosti. Za tímto účelem komunisté zřizují po celé zemi zhruba 70 speciálních táborů.
Díky nim mají být mladí delikventi ušetřeni opravdového vězení a současně se v těchto zařízeních budou moci vyučit řemeslu a připravit se na řádný život.
Jednu z prvních „polepšoven“ umístí úřady do pevnosti Königstein, která stojí na stolové hoře v Sasku nedaleko hranic s Československem a pro separaci nebezpečných živlů je jako stvořená.
Právě sem „byli posíláni mladí lidé, kteří měli za sebou zvláště závažné trestné činy“, dodává současná historička Maria Pretzschnerová.
Odpočinou si až večer
První vězni se na Königsteinu objeví v průběhu roku 1949. Jde o zhruba 40 chlapců ve věku od 14 do 18 let. „Právě oni měli zdejší prostory upravit tak, aby se daly obývat,“ líčí Pretzschnerová.
V dalších letech pak mladistvých v pevnosti přibude, a to i dívek (celková kapacita činila 200 míst). Na všechny zde čeká přísný režim, který se v mnoha směrech podobá tomu vězeňskému.
Hlavním prostředkem převýchovy teenagerů je fyzická práce a tvrdá disciplína! Po brzkém budíčku a rozcvičce si všichni musejí uklidit své pokoje, teprve pak dostanou snídani. Následuje dopolední zaměstnání – práce na zvelebování pevnosti nebo školní výuka.
Povinnostem se chovanci nevyhnou ani odpoledne a teprve večer po osmé hodině konečně dostávají osobní volno. Mohou hrát šachy nebo číst předem schválené knihy. Náprava zkažené mládeže však probíhá i formou nejrůznějších politických aktivit.
„Šlo o nástupy, schůze, skupinové soutěže… vytváření nástěnek a příležitostné nošení uniforem. Od roku 1952 byla ministerstvem schválena politická témata, o kterých se smělo hovořit, předepsány byly roční, měsíční a týdenní plány. Na jejich plnění dozíraly komise,“ upřesňuje Pretzschnerová.
Kritika sílí
„Chybí jim lidskost i potřebná kvalifikace. Místo výchovy je tam šikanují!“ S postupem času prosáknou na veřejnost informace o tom, co se v pevnosti skutečně děje. Pravdou je, že jen hrstka vychovatelů má odpovídající pedagogické vzdělání.
Z velké části jde o bývalé příslušníky německé armády, kteří se s mladistvými příliš nepářou. V lednu 1955 se k sílící kritice přidá i vlivný celostátní deník Nové Německo (Neues Deutschland). A pozadu nezůstanou ani komunističtí představitelé ze Saska.
Vláda nakonec tomuto tlaku ustoupí a ještě v průběhu roku 1955 pracovně-výchovný tábor v Königsteinu uzavře a pevnost se promění v muzeum.
*** Pokusní králíci z východního Německa ***
* Východoněmecké zdravotnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalitních léků…Ludwig Mecklinger (1919–1994), od roku 1971 šéf ministerstva zdravotnictví, se rozhodne závažný problém řešit spoluprací se západoněmeckými farmaceutickými koncerny.
* Na pacientech v NDR jsou testovány nové preparáty, za což východoněmečtí komunisté inkasují tučné odměny…Podle historiků zemřelo vinou těchto pokusů do konce roku 1989 několik osob.
