Moderně uvažující politik, který předběhl svou dobu, český vlastenec, zároveň ale temperamentní až prchlivý muž. Takový je Filip Josef Kinský, jeden z nejbližších poradců Marie Terezie.

Pokud jsou k úspěšnému výkonu politické funkce třeba patřičné geny, má Filip Josef Kinský z Vchynic a Tetova (1700–1749) o budoucnost postaráno.

Jeho otcem totiž není nikdo jiný než Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719), nejvyšší kancléř Českého království, a tedy jedna z nejvlivnějších osobností země.

Filip, který přichází na svět 1. května roku 1700, je sice až jeho 12. potomkem v řadě, ale na vzestupnou dráhu se vydává už v mladém věku. Má ostatně také dobré kontakty.

Sotva absolvuje kavalírskou cestu po Evropě, typické období závěrečné fáze vzdělávání šlechtických synků, už může díky vlivu rodinného přítele prince Evžena Savojského (1663–1736) počítat s kariérou ve státních úřadech.

V otcových stopách

Princova protekce by k postupu v kariérním žebříčku ale sotva mohla stačit.

Filip Josef Kinský má naštěstí dost vlastních schopností, a tak může být už ve 21 letech jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu a o dva roky později má tu čest být účastníkem pražské korunovace císaře Karla VI. (1685–1740).

Během dalšího roku se stane členem sboru místodržících Českého království a v roce 1727 to dotáhne na císařského tajného radu. Přesně takové osobnosti by měly reprezentovat monarchii v cizině a pro Kinského to znamená osmileté angažmá v roli vyslance v Londýně.

Tam se i přes počáteční nezkušenost vypracuje, a když se roku 1736 vrací, čeká ho zakrátko povýšení na nejvyššího kancléře, tedy do stejné role, jakou tak dobře plnil jeho otec.

Energie mu došla

Když se po smrti Karla VI. ujímá v roce 1740 vlády Marie Terezie (1717–1780), cení si Kinského schopností natolik, že ho učiní součástí svého nejbližšího týmu.

Politik se podílí na organizaci korunovace a brzy ho panovnice odmění i povýšením do funkce prezidenta Bankovní dvorské deputace.

Má na starosti finanční záležitosti monarchie a prosazuje efektivnější obchodní vztahy. „Je to muž nezkrotného temperamentu, prudký a vášnivý, který vyniká nevyčerpatelnou energií a hloubkou vzdělání,“ líčí Kinského dobové prameny.

Všechny jeho schopnosti mu ale ve funkci tentokrát nejsou nic platné a po třech letech na ni rezignuje.

Nepodaří se mu totiž přesvědčit panovnici, že chystané organizační a daňové reformy, prosazované rakouským šlechticem Fridrichem Haugwitzem (1702–1765), poškodí Čechy a jejich samostatnost.

Své vlastenectví Kinský projevuje i podporou českých historiků a vědců či snahou vybudovat v Praze šlechtickou akademii. Významně také přispěje k pozvednutí svého severočeského panství Česká Kamenice, kde rozvíjí sklářský a textilní průmysl.

Když pak ve věku 48 let ve Vídni umírá, zanechává ve své závěti vysoké částky na zřizování špitálů a chudobinců.