„Stůjte!“ volá východoněmecký pohraničník na rozjetý autobus. Řidič ale ještě šlápne na plyn a hlídkující vojáci vůz prostřílejí jako cedník. Osmička mladých mužů a žen, kteří se právě snažili uprchnout do západního Berlína, v plné rychlosti narazí do závory.

Od přísně střežené brány do jiného světa je v tu chvíli dělí jen pár metrů. Namísto života ve svobodě jdou všichni do vězení.

Pomyslné nůžky mezi západním a východním Berlínem se rozevírají každým dnem. Stále zjevnější rozdíly mají svůj původ v odlišném přístupu mocností k okupovaným územím.

Zatímco západní státy svým zónám odpustili hrazení válečných reparací a ještě do nich v rámci Marshallova plánu napumpovaly půl druhé miliardy dolarů, Sověti svůj prostor v podstatě vydrancovali.

Ukrajují si dobrou polovinu peněz z veškeré zdejší produkce, konfiskují suroviny a odmontovávají přibité i nepřibité. V Sovětském svazu tak skončí nejen asi polovina všech kolejnic z východního Německa, ale například i fabrika automobilky Opel.