Když v dubnu 1946 začíná asijská obdoba norimberského procesu – tzv. tokijský tribunál, muž, jenž rozpoutal nejhorší válku v dějinách Asie, na lavici obžalovaných chybí. Jen pár kilometrů od soudní síně si užívá přepychu svého paláce.
Vyprovokoval hned několik krvavých konfliktů, schvaloval vraždění, mučení i pokusy na lidech. Svou vinu na válečných masakrech však japonský císař Hirohito (1901–1989) zarputile popírá.
„Jakožto konstituční monarcha podléhající ústavní vládě jsem se nemohl vyhnout schválení rozhodnutí, které přijal v době zahájení nepřátelství Tódžóův kabinet,“ svaluje císař zodpovědnost za rozpoutání války s Američany na svého ministerského předsedu Hidekiho Tódžóa (1884–1948).
Ten, na rozdíl od Hirohita, putuje na popraviště. Sám císař vyvázne téměř bez poskvrny. Dokonce si udrží i trůn…
Jednou to prošlo
Dlouhé roky věří lidé v Japonsku, že jejich panovník je přímým potomkem bohů. Když na trůn ve starobylém městě Tokio (dříve Edo) usedá v listopadu 1928 teprve 27letý císař Hirohito, má před sebou hodně práce.
Politika pro něj není ničím novým, už několik let pomáhal svému nemocnému otci s vládnutím. Zkušenosti nabíral také během své šestiměsíční cesty po Evropě a USA. Získal nejen nové vědomosti, ale i cenné kontakty. Díky nim mu prošel i „mukdenský incident“.
Předem naplánovaný výbuch na japonské železnici v roce 1931 se stal Japonsku záminkou pro obsazení Mandžuska, tedy území na pomezí Koreje, Číny a Ruska. Teprve později vyšlo najevo, že Hirohito o celé akci věděl.
Ve vleku armády
Armáda nicméně brzy začne císaři přerůstat přes hlavu. „Hirohito národu příliš nevládl, ale spíše mu stál v čele a přitom postupoval váhavě, nedůsledně a rozporuplně,“ míní současný americký historik Herbert P. Bix.
Moc ve svých rukou čím dál více soustřeďují vojenské kruhy, které prahnou po boji. V roce 1937 vtrhnou Japonci do Číny, kde rozpoutají peklo.
V Nankingu soutěží císařští důstojníci, kdo za hodinu usekne samurajským mečem více hlav civilistů, v Indočíně (dnešní Vietnam) pak zkouší na zajatcích účinky dehydratace, jedů a nemocí. Testují také, jak dlouho vydrží člověk přežít nahý v mrazu.
Mučí a masakrují i během druhé světové války. To vše ve jménu císaře, vrchního velitele armády, který o tom ví, ale nezasáhne.
Trestu unikne
Když Japonsko 2. září 1945 podepisuje na palubě americké válečné lodi USS Missouri bezpodmínečnou kapitulaci, pozornost médií se upře na Tokio. „Co bude teď? Dojde i na císaře?“ ptají se novináři po celém světě.
Hirohito však během procesu s válečnými zločinci před tribunálem chybí. „Byl jsem prakticky vězněm, neměl jsem žádnou moc,“ hájí se sám císař, nad nímž po válce drží ochrannou ruku sami Američané.
Země vycházejícího slunce v čele s polobožským císařem zcela vyhovuje jejich dalším záměrům. A Hirohito, který je jim zavázán za ušetření svého života, bude v budoucnu tím nejloajálnějším spojencem. Žádné válečné choutky, naopak vojenská i ekonomická shoda.
Ani žádný z Hirohitových potomků se od mírové strategie poválečného císařství neodkloní. On sám stihne během života posbírat celkem 18 ocenění a vysokých vyznamenání v několika zemích světa.