Dělníci na stavbě mostu přerušují práci a uctivě smekají. Mezi přitesanými kameny a složeným nářadím prochází sama královna, aby zkontrolovala kvalitu a pobídla všechny k další horečné práci.

Český kníže Vladislav II. (kolem r. 1110–1174) po deseti letech manželství pochoval ženu Gertrudu Babenberskou (1118–1150). Teď už je tři roky vdovcem a nyní začíná hledat novou partnerku. Láska v tomto případě ovšem nebude na prvním místě.

Jeho vyvolená musí být především z rodu, který přislíbí zemi určité výhody.

Praktické bude dát na radu pražského biskupa Daniela I. (†1167), nejbližšího Vladislavova rádce, který se účastnil už několika říšských sněmů a má o příbuzenských konstelacích v nejbližším okolí Čech výtečnou představu…

Božská ratolest

Biskup Daniel objevuje výhodnou partii na durynském dvoře. Vznešená Judita (asi 1135–po r. 1174), dcera lankraběte, patří do příbuzenstva čerstvě zvoleného římského krále Fridricha I. Barbarossy (1122–1190), což se může hodit.

Ovšem dívka se kromě toho vyznačuje i mimořádnou krásou a vzděláním.

„Kníže Vladislav pojal za manželku Juditu, paní vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající a jakoby ratolest božskou,“ opěvuje novomanželku český kronikář a diplomat Vincentius (kolem r. 1130–1167).

Judita se po svém příchodu do Prahy v roce 1153 rychle naučí česky, zakrátko už je schopna svého muže zastupovat ve státnických záležitostech a získává si respekt pro své diplomatické nadání.

„Je ducha neobyčejného, téměř mužského, a mysli smělé a podnikavé,“ zmiňují se o ní uznale doboví kronikáři.

Slavná paní

Je to právě Judita, kdo se rozhodne na radu věčného inspirátora biskupa Daniela dřevěný most v Praze, zničený povodní v roce 1157, nahradit novým, a to kamenným. Ve střední Evropě v té době stojí kamenné mosty jen v Drážďanech a v Řezně.

Během tří let jsou pozvaní italští stavitelé s mostem hotovi a Judita po celou dobou nelituje času, aby každou fázi výstavby sama pečlivě zkontrolovala.

Most měří 514 metrů a může se pochlubit téměř sedmimetrovou šířkou. „Co nikdo z knížat ani vévodů ani králů ani provésti, ba ani vymysliti nemohl a nedovedl, to vámi, slavnou paní naší, ve třech letech jest vykonáno,“ píše Vincentius.

Po boku muže

Judita nedostane příležitost se z výsledků své práce dlouho těšit. Stárnoucí Vladislav, nyní už korunovaný českým králem, se krátce po dokončení mostu roku 1172 bez souhlasu císaře vzdává trůnu ve prospěch svého syna Bedřicha (kolem r.

1141–1189), a aby unikl propukajícím mocenským tahanicím, volí dobrovolný odchod ze země. Uchyluje se na Juditino panství v durynském Meerane a královna pochopitelně odchází s ním.

Vladislav v Meerane umírá už o dva roky později, jeho o mnoho let mladší choť ho snad o tři desetiletí přežije. Naposledy vydechne v teplickém benediktinském klášteře, který sama založila.

Žena, která měla být zpočátku jen nevěstou z rozumu, po sobě zanechává výraznou stopu v historii, v kronikách i v kameni svého velkolepého mostu.