U stolku v malé místnosti sedí skupinka astronautů a hraje karty. Jsou už trochu unavení, ale přestat jim nedovoluje dávný předstartovní rituál. Velitel totiž ještě neprohrál, jak velí tradice.

Kosmonauti a astronauti se vydávají do vesmíru přes 60 let, ale jejich předstartovní rituály se už celá desetiletí nemění. Porušit je by totiž mohlo přinést smůlu.

Jaké zvyky dodržují ti, kteří se s nasazením života pouštějí mimo naši planetu, a kdy, jak a díky kterým osobnostem konkrétní rituály vznikly?

Úcta pro mrtvé

Jeden z ruských zvyků se odehrává už den před startem. Posádka se tradičně vypravuje do Moskvy, kde na Rudém náměstí navštíví pomník kosmonautů.

U kremelské zdi spočívají ostatky posádky Sojuzu 11 Georgije Dobrovolského (*1928), Viktora Pacajeva (*1933) a Vladislava Volkova (*1935), která zahynula v roce 1971. Pohřben je tu i Vladimir Komarov (*1927), který nepřežil přistání roku 1967. V Hvězdném městečku severovýchodně od Moskvy pak kosmonauti před letem nesmějí opomenout navštívit Koroljovovo kosmické muzeum a tradičně se neubytovávají nikde jinde než v hotelu Kosmonaut.

„Ubytování pro posádky je nesrovnatelně prostornější než na Cape Canaveral.

Měl jsem pro sebe hned několik pokojů spolu s velkou vířivkou,“ porovnává s americkými podmínkami hotel kanadský astronaut Chris Hatfield (*1959), který v roce 2012 z ruského Bajkonuru startoval k mezinárodní vesmírné stanici ISS.

Co dávají v kině?

Nepostradatelnou je také tradice sázení stromků, kterou zahájil před svým letem už Jurij Gagarin (1934–1968), první člověk ve vesmíru. Vzniklá Alej kosmonautů v Bajkonuru se stále rozšiřuje a svůj strom tu má i Čech Vladimír Remek (*1948).

„Město připomíná zelenou oázu ve stepi,“ vyjadřuje se obdivně o pouštním Bajkonuru také americký astronaut Thomas Stafford (1930–2024). Večer před startem je pak u ruských kosmonautů povinná účast při promítání filmu.

Všichni vědí, co je už od roku 1973 zásluhou posádky Sojuzu 12 na programu – sovětský snímek Bílé slunce pouště z roku 1970. „Všichni už ho znají nazpaměť,“ přiznává kosmonaut Oleg Kotov (*1965).

Nevšední modlitba

Své neměnné tradice dodržují i američtí astronauti (výraz „kosmonaut“ se používá v ruském prostředí, kdežto v americkém „astronaut“). Už od dob programu Mercury z počátku 60. let jsou nedílnou součástí týmů, tvořících logo mise.

Emblém slavného Apolla 11, které roku 1969 dobylo Měsíc, navrhl astronaut Mike Collins (1930–2021).

Nadřízení mu ovšem upravili podobu orla, svírajícího v zobáku olivovou ratolest, a vložili ji dravci raději do pařátů, které díky tomu vypadaly méně bojovně a válečnicky.

„Doufám, že tu ratolest před přistáním upustí,“ nechal se tehdy slyšet nespokojený Collins. Dalším rituálem amerických astronautů je hraní karetní hry Possumʼs Fargo, připomínající poker.

„Nikdo neopustí místnost, dokud velitel neprohraje, aby vyčerpal svůj příděl smůly pro let,“ zní hlavní pravidlo.

A štěstí se snaží přivolat i společná modlitba, zavedená už v dobách programu Mercury Alanem Shepardem (1923–1998), pozdějším pátým člověkem na Měsíci. Její text bychom ovšem v kostele sotva zaslechli. „Panebože, dej, ať to nezvorám,“ modlí se astronauti.