Ke svému milovanému muži Janovi II. se Eleonora nikdy neobrátí zády. Ani tehdy, když nechá popravit jejího švagra a staršího bratra. Na královském dvoře přijme dokonce i jeho nemanželského syna Jiřího.

Teprve tehdy, když z něj král hodlá učinit svého nástupce, se postaví Eleonora proti. 

Je nejen mocná, ale především velmi moudrá. I když ona sama vládnout nikdy nechce, za zájmy svých blízkých se rve jako lev. Oba své syny a potencionální dědice přežije, ani tak se ale nehodlá smířit s tím, aby koruna připadla manželovu levobočkovi.

Obrátí se proto na papeže, který ji podpoří a dědicem trůnu uzná jejího mladšího bratra Manuela (1469–1521). Rozhodnutí nakonec akceptuje i sám král, ačkoli se zprvu bránil. Jeho žena na něj má obrovský vliv jak v soukromí, tak v politice.

Rodinná čistka

Se svým budoucím manželem se Eleonora z Viseu (1458–1525), vnučka portugalského krále Eduarda I. (1391–1438), seznámila už jako malá. Tráví s ním dětství a v podstatě i celé své mládí.

Za manžela ho pojme ve svých dvanácti letech, Janovi (1455–1495) je tehdy pouhých patnáct.

Jejich vztah ustojí i rodinnou „čistku“, když Jan už jako král nechá soudit a posléze také stít jejího švagra Fernanda II. (1430–1483) a staršího bratra Dioga (1450–1484), oba za zradu a spiknutí proti koruně.

Fernandovu manželku a Eleonořinu sestru Isabelu (1459–1521) pak pošle do vyhnanství do Kastilie.

Vládnout nechce

Svému muži Eleonora porodila dva syny, Jan (†1483) však umírá krátce po narození, Alfons (1475–1491) v pouhých 16 letech po pádu z koně. Král se s tragickou událostí jen těžce smiřuje a stáhne se do ústraní.

Jeho zdravotní stav se tehdy rapidně zhorší, a když se na podzim 1495 vypraví léčit k minerálním pramenům, cestou zemře i on. Královské koruny se pak ujme Eleonořin mladší bratr Manuel, ona sama se přestěhuje do lisabonského paláce v Xabregas.

Žije tu poměrně klidným životem, zbožným a přísným.

V krátkém období mezi lety 1500–1502, kdy se král Manuel ocitne bezdětný, se Eleonora stane následníci trůnu, odmítne však složit přísahu a dědičkou učiní svou sestru Isabelu, kterou Manuel povolal zpátky z vyhnanství.

Pokorné gesto

Eleonora disponuje obrovským majetkem. Většinu z něj však použije na dobročinné účely.

Pečuje o chudé, nemocné a opuštěné děti, podporuje založení královské nemocnice Všech svatých v Lisabonu, tehdy vůbec nejlepší nemocnice v Evropě, a stojí také u zrodu špitálu v Caldas de Rainha (Královniny lázně), jehož výstavbu a provoz s využitím termálních pramenů financuje.

Založí také lisabonský klášter Madre de Deus, kde bude nakonec sama pohřbena – v mělkém hrobě z kamene, přímo v průchodu, aby na něj mohl každý návštěvník vstoupit.

Je to pokorné gesto, kterým chce královna poukázat na zanedbatelnost pozemského života v porovnání s věčností.

Foto: wikimedia.org